Jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, rodák ze Semína na Přeloučsku (nar. 13. března 1880), žák prof. Jana Kotěry, byl za své celoživotní dílo pohřben do Slavína jako v pořadí 25. osobnost. Projekt Slavína z roku 1889 je připisován smíchovskému starostovi P. Fischerovi. Vytvořil jej architekt A. Wiehl, dvě alegorické postavy (Vlast truchlící a Vlast vítězná) vytvořil sochař J. Mauder v roce 1892. „Ač zemřeli, ještě mluví“ – praví nápis na Slavíně. Pod sarkofágem je hrobka, v níž do tumb ve zdi jsou ukládáni zesnulí.
Hlavní Gočárovou zásluhou je vytvoření českého kubismu s funkcionalistickými prvky a pak přechod k ryze moderní funkční architektuře. Na Pardubicku patří k jeho pracím lázně v Bohdanči (pavilon Gočár), v Pardubicích projektoval tzv. Anglobanku na nám. Republiky (dn. Komerční banku). Navrhl také vzhled Winternitzových mlýnů a roku 1931 u příležitosti Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu byl otevřen jeho hotel Grand. Výrazně se vepsal do tváře Hradce Králové i Prahy. Na Vyšehradě navrhl hrobku politika a ekonoma J. Kaizla, již ozdobil plastikami sochař B. Kafka.
