V.
Hrob Stanislava Suchardy (1866-1916)
Rodák z Nové Paky a významný český sochař období secese absolvoval roku 1884 vyšší reálku v Pardubicích za ředitelství J. V. Jahna. Pak dva roky studoval na technice v Praze u prof. J. Kouly architektonickou a ornamentální kresbu, později u prof. J. Maudra na státní průmyslové škole ornamentální kresby a modelování. Jeho sochařský talent jej přivedl na UMPRUM k prof. J. V. Myslbekovi. Svá studia ukončil roku 1892. Podnikl studijní cesty do Německa, Paříže a do Itálie a od roku 1894 byl již řádným učitelem UMPRUM. Roku 1899 tu byl jmenován profesorem. Roku 1901 obdržel rytířský řád Františka Josefa I. Kromě činnosti v Sokole a MÁNESU se stal zakládajícím členem Národopisného muzea, členem IV. třídy České akademie věd a umění a činovníkem kuratoria Moderní galerie. V MÁNESU se spřátelil s arch. J. Kotěrou. Jako Myslbekův žák na sebe upozornil mj.
Svatým Václavem pro hlavní pavilon Národopisné výstavy v Praze a alegoriemi pro průčelí Zemské banky v Praze. Zúčastnil se m.j. soutěže na pražský pomník M. Jana Husa (1900). Ve spolupráci s J. Kotěrou zhotovil pro průčelí muzea v Hradci Králové kolosální sedící ženské figury. Jeho nejvýznamnější prací je pomník F. Palackého v Praze. Stal se zakladatelem českého medailérství.
Pro Pardubice připravil k jubilejnímu roku 1915 návrhy na pomník M. Jana Husa. Osobně v listopadu 1914 navštívil Pardubice a představil tu Spolku pro Husův pomník své návrhy ve 3 variantách (t.č. v depozitáři Krajské knihovny Pardubice). Zemřel předčasně 5. května 1916. Jeho slova: „Umělecký čin je niterný hlas života umělcova…Kotvím v rodné zemi. Kráčím v jejích brázdách, miluji její lány – její sílu, slávu a moc. Trpím její bolestí“ svědčí o umělcově Credu a jeho reminiscencích historie našeho národa.
