VZPOMÍNÁME Zdenek Jelínek – kamarád, clovek, spisovatel, historik

Pri jednom setkání mne Jirí Kotyk požádal, abych zavzpomínal na PhDr. Zdenka Jelínka, CSc. Rád tak ciním. První setkání bylo vlastne pres knihu „Silver A“, a to v dobe, kdy jsem byl na pobytu v Lužích- -Košumberku. Po prectení knihy jsem Zdenkovi napsal dopis, kde jsem prosil o další informace kolem „Silveru“ a lidí, kterí jim pomáhali. Po nejaké dobe prišla odpoved s pozváním do Kutné Hory. Pozvání bylo také na besedu v Pardubicích. Pokud se dobre pamatuji, zúcastnil se jí Václav Krupka, prof. Vanek – Jindra a Zdenek, který besedu vedl. „S Vaškem Te seznámím, Vanka se na nic neptej, kecá!“ Tehdy Zdenek panu Krupkovi tlumocil (špatne slyšel) otázky. Už tehdy jsem pochopil, že Vaškovi lidé zazlívají, že pri výslechu mluvil. Tehdy pri naší rozmluve v Kutné Hore mi Vašek se Zdenkem rekli: „Neverte, že nekterí nepromluvili. Mluvili! Vždy neco pustili, jinak by je utloukli.“ Ten vecer toho zaznelo více. Za Zdenkem jsem jezdil do muzea v Kolíne. „Pojd nahoru.“ V místnosti byla knihovna, kanape. „Tam si lehni, za chvíli prijdu“. Zdenek pustil Wericha a vykládal o nem. Osvobozené divadlo byla jeho láska. Wericha mel rád. Co se týkalo historie, tak psal práce od stredoveku až po parašutisty. Prací vyjmenovat by bylo dost. Sborníky kolínského muzea, Partyzánské a organizátorské desanty v ceských zemích v letech 1944–45. Vzpomínky na okupaci I–II, Židé v Kolíne a okolí, Cyril Musil, Komunista František Jirásek, Zarevo. Nesmím zapomenout na práce v casopise Terezínské listy. Psal i do novin. Po roce 1989 se stal reditelem VHA v Praze. I když mel moc práce, vždy si na mne udelal cas. „Práve jsem dorazil, prijed.“ Zdenek zemrel na infarkt 6. kvetna 1994. Co dodat? „Zdenku, chybíš všem, co Te znali a meli rádi. Chybí nám všem Tvé povzbuzení: „Ono se to musí vysedet!“ Nezapomenu!