(příspěvek ke 180. výročí uvedení do provozu)
Důležitou roli sehrála železnice v období první světové války. Právě po ní totiž
odjížděli vojáci na frontu. Byla to samozřejmě smutná událost, kterou místní hodně
prožívali, hlavně první odjezdy. Největší odjezd se uskutečnil 27. 7. 1914 kolem 18.00.
Vlaky na obě strany odjelo asi 150 mužů do 39 let. Podávalo se jim občerstvení, v srpnu
tyto činnosti organizoval Dobrovolný ochranný sbor dámský. Na konci války se přeživší
vojáci začali hromadě vracet. Celkově byl ale na nádraží po převratu zmatek
– odjížděli haličští uprchlíci a jestli neodvážejí moc potravin kontrolovaly sokolské
hlídky. Také probíhala odzbrojování. Přednosta stanice Rischanek se pokusil odvézt
do Vídně některá důležitá zařízení stanice. Byla vytlučena okna stanice. Situace se
však stabilizovala a výhodu železnice pro průmyslové podniky ocenil i prezident
Masaryk při své návštěvě Přelouče roku 1922.
Za druhé světové války nastaly na železnici mnohé smutné události. 9. prosince 1942 odjela většina Židů transportem do Pardubic (a odtud pak do Terezína a dál do Osvětimi). 24. ledna 1945 Přeloučí projel transport smrti, deset zajatců bylo pohřbeno
v Přelouči (ostatky skladatele Casimira Oberfelda byly v roce 2016 exhumovány a přestěhovány
na hřbitov v Montmartre v Paříži). 1. 4. 1945 proběhl nálet na německý
vlak americkými letadly (tzv. hloubkaři) mezi Lhotou a Přeloučí. 13. dubna 1945 přes
Přelouč zase jel transport se slovenskými zajatci – místní občan Pavel Pavelka dle
svědectví hrozil esesákům, byl donucen nastoupit do vlaku a vrátil se až po skončení
války. Konec války na přeloučském nádraží proběhl podle drážní kroniky následovně
(informace je ovšem třeba brát poněkud s rezervou): už 5. 5. byly odstraněny německé
vývěsky a vyvěšeny státní vlajky, i když Němci byli ještě přítomni. Přesto nebyly
žádné oběti. 6. 5. zadrželi zaměstnanci německý pancéřový vlak, který jel na Prahu
a 7. 5. už odzbrojovali německé vojáky. Němci zde nechali dost svých vagonů a zařízení. 9. 5. odpálili Němci auta u nedalekého cukrovaru a spálili korespondenci. Nechali
v Přelouči jen četu čítající 20 lidí. Ty zaměstnanci zadrželi a donutili je uklízet škody.
Od 15. 5. přes město jezdili repatrianti z Německa na východ. Jeden takový transport
stál v Přelouči 13 dní. Lze konstatovat, že za války to neměli zaměstnanci lehké, přesto
se pokoušeli o sabotáže. Někteří byli i zatčeni a vězněni v koncentračních táborech
(Karel Lamberk). V roce 1942 museli dva zaměstnanci odejít pomáhat na říšské
dráhy. V únoru 1945 byli na stanici nasazeni čtyři Němci, aby zabránili sabotážím.
Osobní doprava byla těsně po válce zásadně omezena. 25. 6. obsadili stanici Rusové,
aby řídili odsun svého vojska, celkem se na tom podíleli čtyři ruští železničáři.
Asi poslední velká slavnost na železnici proběhla v květnu 1945. 16. 5. 1945
v 11.57 přes Přelouč projel vracející se prezident Beneš. Stanice byla vyzdobena, přítomen
byl MNV, vojáci a školy. Po celý rok 1946 ještě doznívaly válečné problémy,
které se vyřešily až v roce 1947, kdy byl snížen počet zaměstnanců podle stavu roku 1937. V srpnu a září 1945 probíhaly celostátní oslavy 100 let trati z Prahy na Moravu,
v rámci nich dle některých údajů přejel kolem Přelouče slavnostní vlak, zřejmě se
tak stalo 20. srpna. Z nedávné doby bychom mohli připomenout návštěvu Legiovlaku
v roce 2017 a historicky dost možná poslední jízdu parní lokomotivy v říjnu 2024
(technické změny od roku 2025 zřejmě velmi omezí provoz těchto strojů).
- Ceny lístků a frekvence na trati:
Pro zajímavost lze uvést i ceny lístků. Roku 1850 měla cesta z Přelouče do Prahy
12 mil (to odpovídá zhruba dnešním devadesáti kilometrům). V první třídě stála
jedna míle 18 krejcarů, ve druhé 11 krejcarů a ve třetí 8 krejcarů. Cesta do Prahy tak
vyšla od 96 krejcarů do 216 krejcarů. V dubnu 1919 bylo zvýšeno jízdné o polovinu.
Kolem poloviny 20. století byly ceny jízdenek v jednotkách korun, třeba jízdenka
Přelouč–Pardubice zpáteční stála 3,60 korun.
V následující části se pokusíme vystihnout vývoj denní frekvence provozu na trati
Přelouč–Praha a Přelouč–Pardubice. Jedná se však pouze o orientační přehled, neboť
není snadné stanovit metodiku výpisu. V roce 1845 přes Přelouč podle některých
zdrojů za jeden den projely tři vlaky (osobní, poštovní a nákladní), jiné prameny
ovšem uvádějí vlaky dva. Roku 1918 v Přelouči stavělo 6 spojů z Wilsonova nádraží
v Praze (první v 7.06, poslední v 00.08) a pět spojů od Pardubic (první ve 4.20, poslední
ve 20.08). V roce 1928 šlo o 11 spojů z Prahy a 10 spojů z Pardubic. Za druhé
světové války, roku 1944, byla frekvence kupodivu o něco málo menší – šlo o 10
spojů z Prahy (5.45 až 23.28) a 9 spojů od Pardubic (4.28 až 21.08). V roce 1958 přes
Přelouč projel v jednom směru nějaký vlak každých 16 minut, roku 1968 již každých 6 minut a o dva roky šlo za den o 80 až 90 vlaků po jedné koleji (ale ne všechny ve
městě stavěly). V roce 1988 v Přelouči stavělo 16 spojů z nádraží Praha–střed (od 4.18
do 23.35) a 17 spojů z Pardubic (od 3.17 do 22.53), šlo ovšem pouze o osobní vlaky.
Teprve na konci 90. let 20. století se podařilo prosadit, že v Přelouči začaly stavět
rychlíky (zajímavostí je, že městská rada měla tyto plány již roku 1894). V současnosti
(2024) staví v Přelouči až 20 vlaků z Prahy (od 5.38 do 23.57) a 38 spojů z Pardubic
(od 4.13 do 23.07). Velmi pozoruhodné je, že od roku 2022 leží přeloučská
stanice dokonce v posledním pásmu pražské integrované dopravy.
Pro zajímavost lze uvést, že v roce 1845 jel vlak z Přelouče do Prahy asi 4,5 hodiny,
v roce 1918 trvala cesta z Prahy do Přelouče 1,5 hodiny, v roce 1970 „zrychleným osobním
vlakem“ 1 h 54 m a v roce 2024 rychlíkem zhruba 54 minut. Z Pardubic do Přelouče
se jelo v roce 1918 zhruba 40 minut, nyní je možné cestu absolvovat za 7 minut.
- Železniční neštěstí týkající se Přelouče – vybrané události:
1849: Podle dobového výstřižku z novin údajně vběhla kráva ve tmě pod vlak
s císařem (jedoucím na Vídeň), byla sražena schůdky, ale vlak se nevykolejil. Stalo
se to asi 250 sáhů (450 metrů) od hlídačského domku mezi Přeloučí a Pardubicemi.
1893: Směrem na Valy stávaly podél dráhy břízy. Vichřice jich několik shodila
na trať. Vlak jedoucí potmě od Přelouče na Pardubice to nemohl vidět, a tak se
vykolejil. Převrhla se jen lokomotiva, tendr (místo pro uhlí a vodu) a nákladní
vagon pro průvodčí vlaku. Strojvedoucí zůstal ležet pod lokomotivou a vyprostili
ho až v šest ráno, krátce nato zemřel. Cestující se ale nezranili. Od Pardubic přijel
na pomoc vlak s lékaři. Druhá kolej zasažena nebyla. Více než týden pak trvala
likvidace následků. Vysoké stromy pak z okolí tratě vykáceli.
- 2. 1917 v 8 hodin večer najel německý vlak vezoucí automobily, pokrývky,
kožichy a podobně na nákladní vlak stojící na nádraží u vodárny, rozbito bylo asi
11 nákladních vagonů, 1 německý vojín byl lehce raněn. Kronika uvádí, že
„němečtí vojáci strašně Čechům nadávali“. Přednosta stanice Bedřich Rischanek
byl německým opilým důstojníkem ohrožován revolverem.
Pohled na přeloučskou železniční stanici ve druhé čtvrtině 20. století- 1. 1920 v 11.45 se střetl ve stanici Kladruby (tj. Řečanech nad Labem) osobní
vlak od Prahy s nákladním vlakem. Jel tam přeloučský nádražní lékař dr. Srb,
zraněno 314 lidí, z toho 13 těžce.- 2. 1944 nastala srážka ve stanici na první koleji – osobní vlak vrazil do nákladního,
chybu udělal výpravčí adjunkt Josef Pešta (nejedná se o příbuzného autora
tohoto článku) a výhybkář Václav Heller. Zemřel jeden železničář, čtyři lidé se
těžce zranili (z toho tři němečtí vojáci). Zraněno bylo ještě 27 lidí lehce. Pešta
i Heller zatčeni a vězněni, přičemž Pešta ve vězení zemřel.
V prosinci 1946 byly veké mrazy (-26 stupňů Celsia), v Řečanech nad Labem došlo
kvůli technickým problémům ke srážce dvou vlaků.
Po celý rok 1946 byla přeloučská stanice bez pitné vody – do studny spadla krysa,
shnila tam a voda se stala závadnou.
V zimě 1947 napadlo hodně sněhu, koleje nebyly často vůbec vidět. Následné povodně
částečně podemlely koleje mezi Pardubicemi a Přeloučí.- 4. 1947 vlak usmrtil kvůli chybě výhybkáře koně na přejezdu.
V září 1961 se špatně naložený náklad Třineckých železáren během jízdy sesunul
a 21 nákladních vozů se vykolejilo přímo při průjezdu Přeloučí. Škoda byla ve výši
900 000 Kčs. Provoz přerušen na 24 hodin, o život ale nikdo nepřišel.
- 1977 v 01.15 narazil do stojícího nákladního vlaku u přejezdu v ulici
Na Krétě ve velké rychlosti další nákladní vlak. Usmrcena byla dvoučlenná posádka
a škoda byla asi 1,5 milionu Kčs. Doprava byla na několik hodin přerušena
v obou směrech.- 7. 1982 po 16.00 za přejezdem Na dole se vykolejil rychlík Košice–Praha. Zraněny
byly tři osoby, provoz byl obnoven ve 23.20. Škoda činila 2,5 milionu Kčs.
Jako příčina se ukázalo vychýlení kolejnice následkem vedra.
Použitá literatura a prameny (výběr):
FLOS, J. V. Napříč Přeloučskem. Přelouč: Nákladem Em. Lišky, 1928. 89 s.
KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží: architektura a stavební vývoj. II. díl. Litoměřice:
Vydavatelství dopravní literatury, 2005. 306 s.
LEDR, Josef. Dějiny města Přelouče nad Labem. Přelouč: Knihtiskárna Otakara Ludvíka, 1926. 539 s.
LENDEROVÁ, Milena; JIRÁNEK, Tomáš; MACKOVÁ, Marie. Z dějin české každodennosti.
Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010. 430 s.
PEŠTA, Matěj. Stručná historie budovy železničního nádraží v Přelouči. Zprávy Klubu
přátel Pardubicka, 2021, roč. 56, č. 7–8, s. 230–235. ISSN 1210-62754.
ROSŮLEK, Karel František. Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl III. Místopis. V Pardubicích:
Vydáno péčí Agitačního výboru pro vydávání monografie školního okresu, 1909. 588 s.
SMEJKAL, Josef. Přeloučsko. Pardubice: Česká socialistická akademie – Okresní
výbor v Pardubicích, 1970. 99 s.
TETŘEV, Jan; VINCENCIOVÁ, Hana. Dějiny města Přelouče: díl třetí, 1848–1918.
Přelouč: Město Přelouč, 2004. 307 s.
TETŘEV, Jan; VINCENCIOVÁ, Hana. Dějiny města Přelouče: díl čtvrtý, 1918–1989.
Přelouč: Město Přelouč, 2007. 365 s.
Městské muzeum v Přelouči, fond Tisky, Fotografie a Pohlednice.
Státní okresní archiv Pardubice, fond Archiv města Přelouč, Kniha pamětní (1836–1926), fond Městský národní výbor Přelouč, kroniky z let 1977 a 1982.
Kronika železniční stanice Přelouč (Národní archiv, online).
http://www.zelpage.cz/trate/ceska-republika
