František Schwarz byl zemským a říšským poslancem, je považován za jednoho z nejvýznamnějších teoretiků samosprávy v českých zemích. „U kostelíčka“ je po něm pojmenováno náměstí. Významný pardubický rodák František Schwarz nar. 8. 5. 1840 poslal v lednu roku 1906 pro spis „Pardubicko, Přeloučsko, Holicko“ vzpomínky na Pardubice z roku 1840–1849, které ve své části pojednávají o nejspíš vůbec prvním vánočním stromku v Pardubicích.
První vánoční stromek v Pardubicích
Jedna událost z mého dětství mne naplnila podivením a zasluhuje, aby byla o ní
učiněna zmínka.
Když se stavěla železná dráha z Prahy přes Pardubice k Olomouci, najal si u nás
v domě byt vrchní inženýr, jehož jméno si více nepamatuji, povolaný sem z Německa,
aby prováděl dozor nad tratí.
Byl ženat a otcem dvou dítek, které byly se mnou a se sestrou ve stejném stáří.
Rodina ta neuměla a nerozuměla slova českého, takže musela moje matka cizí paní
často býti tlumočnicí. My děti zase neuměly jsme německy, ale přesto jsme si s dětmi
inženýrskými hrály. Rejdištěm naším byla prostorná síň, z níž se vcházelo do jednotlivých
bytů. Poměr mezi oběma rodinami se stal takto až přátelský, čemuž dáván výraz
při různých příležitostech.
Takovou příležitostí byly vánoční svátky. Pozvali nás na rozdílku, ale s podmínkou,
že s jejich dětmi budeme očekávat v našem čeledníku okamžik, kdy budeme
vyzváni zvonečkem, abychom vstoupili. Stalo se. S velkým napětím a nedočkavostí,
vlastní dětem, očekávali jsme tuto chvíli. Každý zvuk rolniček z ulice sem zaznívající,
každý šust v domě, jsme pokládali za určené znamení.
Konečně se ozval pravý zvonek a přišla hostitelka, aby nás odvedla. Ocitli jsme
se ve světle, oslňujícím naše zraky… Když tomu oko zvyklo a dětský údiv se počal
uklidňovati, poznali jsme, že světélka, jimiž nám přecházel zrak, vycházejí z větviček
smrčku, přineseného z lesa.
A nový údiv nás jal! Větvičky byly spojeny zlatými řetězy a na každé z nich visely
cukrovinky nejrůznějších tvarů. Pod stromečkem pak ležely porůznu balíčky, z nichž
tu a tam něco vyčnívalo. Naše bystré oko brzy rozpoznalo, že jsou to hlavy dřevěných
rejtarů (vojáků) a koní a vlasatých panen. Nám se každému ze všeho toho také něco
dostalo.
První vánoční stromek, jejž jsem viděl, a první vánoční stromek, jehož sice neviděly,
ale o němž druhého dne mluvily celé Pardubice! Ve mně zůstavil nepomíjivý
dojem čisté půvabné poezie.
František Schwarz, L. P. 1906
