V roce 2025 vydalo Trio Publishing, s.r.o.
v Bratislavě knihu prof. Ing. arch. Jany Pohaničové,
PhD. „Alfréd Piffl“ o významné českém
archeologovi a architektovi (1907–1972),
jenž měl také vztah k dnešnímu regionu Pardubického
kraje. Narodil se totiž roku 1907
v Kerharticích nad Orlicí (dnes městská část
Ústí nad Orlicí) a jako mladý vyrůstal na Valech
u Přelouče. Studoval na reálném gymnáziu
v Pardubicích a potom na státní reálce
v České Třebové, kde roku 1925 maturoval.
Pak vystudoval obor architektury na ČVUT
v Praze, kde dokončil studium roku 1931.
Zde jej vyučovali m.j. profesoři Z. Wirth a A.
Mendl, kteří oba měli vztah k Pardubicím
(A. Mendl měl v letech 1921–23 spolupodíl na
budově Sokolovny v Pardubicích). Piffl pracoval
krátce jako asistent na ČVUT (do roku
1933) a pak zakotvil v reklamním oddělení firmy Baťa ve Zlíně. V letech 1934–36
pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze pod vedením akademika Jaroslava
Böhma (1901–1962), evropské archeologické kapacity. Piffl se proslavil roku
1938 realizací výstavy „Pražské baroko“ pro Uměleckou besedu v Praze, jejímž kurátorem
se stal (vydal m.j. jako soukromý tisk svou práci „Doksany, klenot českého baroka“). V únoru 1939 se oženil v Praze s Boženou, roz. Drahnou a pracoval pak
jako architekt vedoucí Technickou kancelář v Roudnici nad Labem. Od roku 1943
pracoval ve zpravodajské skupině FLORA pro čs. exilovou vládu v Londýně. Od roku
1945 byl zaměstnán v Děčíně jako vedoucí stavebního úřadu lobkovického panství.
Pak byl ředitelem muzea a archivu v Ústí nad Labem. Zde se podílel m.j. na rekonstrukci
muzejních sbírek na zámku v Trmicích. Podrobně mapoval regionální dějiny
Ústecka, kde mu byl velkým pomocníkem významný archeolog prof. Jiří Neustupný
(1905–1981). Po válce se Piffl habilitoval na Vysoké škole architektury a pozemního
stavitelství ČVUT v Praze a působil pak 10 let na VŠ technické v Bratislavě, kde se
stal prvním děkanem školy. Založil zde Ústav historie architektury a napsal pro tuto
VŠ několik výukových skript, např. Vývoj architektury ve středověku. Podílel se m.j.
na výzkumu památkové rezervace v B. Štiavnici (1952–54). Roku 1963 ho komunisti
vystěhovali z Bratislavy, kde se v letech 1953–54 věnoval záchraně Bratislavského
hradu, jíž velmi bránil z titulu své funkce první tajemník ÚV KSS Karol Bacílek.
srpna 1957 Piffla zatkla StB za „hanobení lidově demokratického zřízení a SSSR“.
Lidový soud v Bratislavě odsoudil Piffla na 2,5 roku vězení nepodmínečně. Jako
vězeň č. 12650 strávil část vazby roku 1958 na Bytízu v uranových dolech (tábor
Vojna). Pak jej věznili v Praze na Pankráci. Propuštěn byl v srpnu 1959 s těžkou
otravou krve. Do roku 1961 pracoval jako stavbyvedoucí v Senci, do roku 1964
v Okresním stavebním podniku v Pezinku. Roku 1971 již jako důchodce obhájil
kandidátskou práci z oboru archeologie. Jako památkář se věnoval výzkumu bratislavského
podhradí, Devína a torzům antických staveb na Slovensku. Zemřel
v červnu 1972 v Bratislavě.
Reprezentativní kniha J. Pohaničové nám skvělým způsobem přibližuje tuto renesanční
osobnost včetně jeho kreseb i básní. Práce by měla být rychle přeložena také
do češtiny, aby Pifflovo jméno nezmizelo také z českého povědomí. Je zajímavé, že
A. Piffl byl oceněn státním vyznamenáním nejdříve na Slovensku…
