V létě 2025 vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem zajímavou publikaci od
autora Jana Řeháčka s názvem „Stručné dějiny Pardubic“.
Publikace vyšla jako sešit číslo 82 v edici AB-Zet, kterou vydává Klub přátel Pardubicka
a byla též vydána u příležitosti 60. výročí založení KPP a 730. výročí první
dochované zmínky o Pardubicích. Úvodním slovem ji doprovodil vedoucí redaktor
Zpráv KPP PhDr. Jiří Kotyk, Ph.D. Sponzory byly Pardubický kraj a město Pardubice.
Autor rozdělil publikaci do 24 kapitol od prvního osídlení až po dnešní dobu.
První doložená listina je z roku 1295, kde se uvádí vznik Pardubic. Ty byly
majetkem několika významných rodů, např. Arnošta z Hostýně a roku 1340 Arnošta
z Pardubic, kdy byly Pardubice povýšeny na město.
Největší rozkvět Pardubic a pardubického panství byl za vlády pánů z Pernštejna,
trval 70 let. Vilém z Pernštejna roku 1491 koupil Kunětickou horu, Pardubice
a celé panství. V jeho práci pokračovali jeho synové Vojtěch, Jan a Jaroslav. Ten ale
musel Pardubice roku 1560 prodat královské komoře. Pardubice se staly komorním
městem.
Za císaře Rudolfa II. začalo omezování náboženských svobod, náboženská tolerance
se měnila na tuhý katolicismus. Blížila se třicetiletá válka.
Za třicetileté války Pardubicemi prošlo a vystřídalo se velké množství vojsk,
ničili se lidské životy i majetky. Pardubice skoro celé vyhořely.
Obnova města po třicetileté válce byla velmi těžká, nebyl klid ani po Vestfálském
míru, navíc Pardubice postihly dvě morové rány.
Roku 1740 po smrti císaře Karla VI. nastoupila na trůn jeho dcera Marie Terezie.
Musela čelit několika válkám. Pardubice byly později nově opevněny. Roku 1757 vojsko
s sebou přineslo běžné nemoci a také tyfus a prudký mor. Roku 1781 vydal císař
Josef II. toleranční patent. Byla povolena i církev evangelická. Nastaly také změny
hospodářské – např. rozsáhlé Raabovy reformy. Po smrti Josefa II. nastoupil na trůn
jeho bratr Leopold II. a po jeho smrti syn Leopolda II. František II.
Evropu zachvátily napoleonské války, zasáhly i Pardubice, kam bylo sváženo
velké množství francouzských zajatců. Pardubicím navíc zhoršily život i dva velké
požáry a povodeň. Bitvou u Waterloo válka skončila.
V 1. polovině 19. století Pardubice zahájily velkou výstavbu cest nových a opravy
původních, pokračovala raabizace. Vznikaly parforsní hony, výstavby restaurací a hotelů,
bratranci Veverkové vynalezli ruchadlo a největší událostí byla stavba železnice
podle projektu Ing. Jana Pernera. Pardubicím se nevyhnuly ani přírodní katastrofy,
jako velký požár, nepřízeň počasí a také cholera.
Válečný rok 1866 zanechal v Pardubicích nesmírné škody. Ve městě se usadil
pruský vojenský stan, dokonce i pruský král Vilém I. a P. Hindenburg. Císař František
Josef I. navštívil Pardubice a bojiště u Sadové.
Pardubicemi 28. 8. 1867 projížděl vlak s korunovačními klenoty. Do Německého
Brodu roku 1871 vyjížděl první vlak, vznikaly první průmyslové podniky.
5. listopadu 1874 se běžel první ročník Velké pardubické. Roku 1883 byla zahájena
Zemědělská hospodářská výstava, na Pernštýnském náměstí byla postavena
nová radnice, zahájen byl rozvoj školství. 1904 byla založena Křižíkova elektrárna
a pokračovala výstavba dalších průmyslových objektů.
Roku 1850 vznikla v Pardubicích první nemocnice a roku 1900 začala výstavba
nové na Vinici. V roce 1903 proběhla Východočeská výstava na Olšinkách. V dalších
letech byly budovány další významné objekty. Byla zahájena autobusová doprava
mezi Pardubicemi, Holicemi a Bohdančí.
Na počátku první světové války byla v Pardubicích postavena vojenská nemocnice
„Karanténa“ na 10 000 lůžek s doprovodným zázemím, provoz byl zahájen na
jaře 1915. Během války byl narušen provoz škol, sportovních a ostatních akcí. Byl
všeobecný nedostatek potravin a dalších komodit.
Dvacátá a třicátá léta byla významná velkou výstavbou domů, bytů a škol, byla
postavena sokolovna, krematorium, dům Ch. Masarykové a mnoho dalších. Roku
1924 se konal 1. ročník Pardubické juniorky, 1929 1. ročník Zlaté přilby, 1930 proběhlo
sčítání lidu. 31. května 1931 byla zahájena Výstava tělesné výchovy a sportu,
1936 se konaly v Pardubicích velké vojenské manévry, 1937 byla zadána stavba dělostřeleckých
kasáren a zahájena výstavba leteckých kasáren.
30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, Československo bylo okleštěno.
Mnoho lidí z pohraničí utíkalo do vnitrozemí. Do Pardubic přišlo mnoho utečenců,
což značně zhoršilo situaci ve městě. Chyběly byty, potraviny.
30. března 1939 Hitler obsadil zbytek území republiky. Němečtí vojáci ihned zabrali
kasárny, úřední budovy, vylepili vyhlášky. Byly zavedeny přídělové lístky na potraviny
a později i na ostatní potřebné věci. Bylo povinné dodržovat zatemnění. Ihned
se začalo jezdit vpravo. Občanům židovského původu se omezoval život, byli posíláni
do Terezína. V Pardubicích vznikl protifašistický odboj. Působila zde parašutistická
skupina Silver A. Po atentátu na Heydricha a po zradě parašutisty Čurdy nastalo
velké zatýkání. Na popravišti pardubického Zámečku skončilo 194 vlastenců. V roce
1944 zažily Pardubice velké bombardování spojenců, kdy bylo zasaženo mnoho obytných
domů, byli ranění a mrtví. 8. května 1945 z Pardubic němečtí vojáci odcházeli,
utíkali před Rudou armádou. Ta do Pardubic přišla až 10. května odpoledne, kdy ty už
byly zcela v českých rukou. Druhá světová válka skončila 8. května 1945.
30. března 1946 přijel do Pardubic ministr zahraničí Jan Masaryk. Po květnových
volbách, kdy v Pardubicích zvítězila komunistická strana, začalo postupné znárodňování
velkých podniků. Výstavba sídliště Dukla započala v roce 1947 na místě bývalé
vojenské nemocnice Karanténa, včetně občanské vybavenosti a skončila roku 1957.
Bylo postaveno sídliště Višňovka, rovněž bytové domy na Dašické ulici. V lednu 1949 se Pardubice podruhé v historii staly krajem, který byl zrušen roku 1960. V roce 1950
byl založen dopravní podnik a Vysoká škola chemická, v roce 1951 byla založena
elektrotechnická průmyslovka. Nové nádraží ČD bylo zprovozněno 1. května 1958.
Z „dopravních důvodů“ bylo zbouráno několik církevních objektů.
V šedesátých letech se Pardubice z krajského města stalo zpět městem okresním.
léta byla zasvěcena výstavbě města, byl zprovozněn nový most přes Labe,
otevřeno nové koupaliště, v místě zbořené synagogy se vybudoval Dům služeb, započala
výstavba čtyř obvodů sídliště Polabiny, byla vyhlášena Památková rezervace.
V sedmdesátých letech pokračovala výstavba města. Byl vybudován obchodní
dům Prior, na Drážce byla zahájena výstavba tří věžáků a nákupní středisko Galanta.
V roce 1972 byl odstřelen hotel Veselka, roku 1974 bylo dokončeno zdymadlo s plavební
komorou na Labi a poté proběhla demolice Záhorského jezu na Chrudimce.
Roku 1976 byla zahájena výstavba sídliště Karlovina, dokončena byla roku 1980, byla
dokončena výstavba sídliště Palackého a sídliště nábřeží Závodu míru.
Roku 1981 postihly Pardubice a široké okolí povodně. Na konci roku 1983 bylo
zprovozněno autobusové nádraží, 1984 došlo k výbuchu ve VCHZ, byla dokončena
stavba Pošty Pardubice 2, 1985 byl dán do provozu hotel Labe a 1989 byla dána do
provozu nová telekomunikační věž. 20. listopadu 1989 se uskutečnila v Pardubicích
první demonstrace proti režimu. 27. ledna 1990 navštívil Pardubice prezident Václav
Havel. Roku 1990 vrcholily oslavy 650. výročí povýšení Pardubic na město. V květnu
1993 získala Dopravní fakulta akreditaci a získala název Dopravní fakulta Jana Pernera
a roku 1994 schválila poslanecká sněmovna Vysokou školu chemicko-technologickou
na Univerzitu Pardubice. Roku 1996 byla za Pardubice zvolena senátorkou
MUDr. Jaroslava Moserová. 28. října 1998 byl na náměstí Legií odhalen nový pomník
TGM a roku 2000 byla slavnostně pokřtěna výletní loď Arnošt.
Po roce 2000 začaly fungovat další fakulty UPa, řešila se zástavba Masarykova
náměstí. V lednu 2002 byl zřízen jízdní oddíl při Městské policii, téhož roku byla
provedena stavba trolejbusové linky na Dubinu. 21. června 2002 řádila v Pardubicích
větrná smršť. Roku 2006 se v Pardubicích natáčel film Operace Silver A. V roce 2012
byla schválena revitalizace Tyršových sadů, roku 2013 byla nově zrekonstruována
Machoňova Pasáž, na Třídě Míru byla osazena socha aviatika Ing. J. Kašpara v mírně
nadživotní velikosti od F. Bálka, v červnu 2017 byla u nádraží ČD osazena socha
Ing. J. Pernera od J. Brože. Roku 2021 byl v Machoňově Pasáži otevřen institut Paměti
národa. V březnu 2024 byl dán do provozu nový pavilon urgentního příjmu v nemocnici.
Z tohoto obrovského množství údajů jsem vybrala zlomek událostí za celé období
obsažené v publikaci J. Řeháčka a ráda bych něco málo doplnila.
V roce 1937 vyhrála komtesa Lata Brandisová Velkou pardubickou, a doposud se
to jiné ženě nepovedlo. V letech 1927–1933 proběhla výstavba hotelu Grand podle
projektu architekta Josefa Gočára. Výstavba sídliště Dubina započala rokem 1972,
a to stavbou domova důchodců v dnešní Blahoutově ulici.
Mockrát děkuji autorovi Janu Řeháčkovi za jeho píli a snahu doplnit chybějící
historické události v dějinách Pardubic. Jeho publikaci vřele doporučuji všem čtenářům,
velkým i malým. Je velkým poučením, plná dat a příběhů z historie našeho
města.
