S paní Evou Palyzovou jsem se potkal letos 1. května v Lysé nad Labem a pak ještě koncem května v Pardubicích. Kde jinde než na dostihových závodištích. Netušil jsem, že krátký hovor mezi dostihy bude tím posledním.
Jejímu úmrtí dne 6. července t. r. nevěnovala média téměř pozornost. Nebýt dedikace žokeje Lukáška v televizním přenosu, který své vítězství v dostihu připsal její památce, snad bych se o této velké ztrátě českého turfu dozvěděl až z programu srpnové kvalifikace na Velkou pardubickou.
A to odešla jedna z velkých jezdeckých i trenérských legend. Jako krásnou devatenáctiletou dívku, ještě se jménem Vítová, jsme ji obdivovali v Pardubicích poprvé při vítězství v Poplerově memoriálu v roce 1954. Hned o rok později vyhrála stejný dostih znovu. Za dva roky již závodila jako Palyzová. Vzala si vynikajícího opavského jezdce Ferdinanda Palyzu, vítěze Velké z r. 1953. Na startu Velké pardubické stála celkem osmkrát. Hned úvodní pokus v r. 1959 byl hodně smolný, když byla po pádu z klisny Vanda II. převezena do nemocnice. Na start se vrátila až o šest let později a s Cavaletem byla teprve v cílové rovince předstižena Františkem Vítkem v sedle Mocné. Titul korunní princezny si vysloužila ještě v roce 1971, kdy také prohrála na Metálovi až v závěru se slavným Korokem a Václavem Chaloupkou. Ještě v roce následujícím na stejném koni dojela čtvrtá a svoje působení ve Velké pardubické zakončila v r. 1973, kdy také s Metálem chybovala na Taxisu. I její vůbec poslední start ve steeplechase se odbyl při Velké dne 12. října 1975, v Memoriálu Rudolfa Poplera, ve kterém před jedenadvaceti lety v Pardubicích slavně začínala.
Během své kariéry zvítězila celkem ve 103 překážkových dostizích i v řadě dostihů rovinových. Dvakrát byla amatérskou šampionkou roku ve steeplechase, v roce 1973 dokonce mezi profesionály. Byla i úspěšnou trenérkou, která pětkrát vyhrála šampionát na proutěných překážkách.
Poslední rozloučení s paní Evou Palyzovou proběhlo ve městě jejího dlouholetého působení, v Lysé nad Labem 15. července 2011. V duchu se s ní loučíme i my, přátelé pardubických dostihů a její tajní ctitelé.
Foto: archiv Martina Cápa
