In: PERNŠTEJN – prosinec 2024
Na začátek příběhu…
Bylo září léta Páně 2024 a já, jako správný správce židovského hřbitova, pleju,
čistím, sekám a suším a jinak zvelebuji místo mě svěřené. Z vysoké vrstvy mechu
a zapomnění jsem vyhrabala skleněnou desku rozbitou na kusy, s fragmenty textu.
Příběh může začít…
Těžko odhadnout, jak dlouho měla příroda na pardubickém židovském hřbitově
volné ruce. Zejména plochy hrobových míst v zadních řadách začaly pomalu a jistě pohlcovat
vysoké vrstvy různé druhy mechů. Jako nový správce jsem se rozhodla mechy
odstranit. Většina plochy byla někdy v minulosti vysypaná kamínky, jinde je hlína.
Předesílám, že jsem vždy postup konzultovala a chovala se podle pravidel daných
pro židovské hřbitovy. Při jednom pracovním dni jsem objevila desku rozlámanou
na kusy. Z torza desky se podařilo za vydatné pomoci kolegů z pardubického archivu
seskládat příběh dost možná zapomenuté ženy.
Na náhrobku kdysi deska byla. Při údržbě místa se mi podařilo v hlíně objevit
střepy skleněné desky. Patrný pozůstatek nápisu zněl: roz. Kleinová ze Lhotky Blatníkovské,
zemř. 16. 8. 1935 ve stáří 39 roků.
Kolega Petr Mücke z pardubického archivu věnoval bádání mnoho svého volného
víkendového času, za což mu děkuji.
Matrika zemřelých uvádí, že 26. srpna roku 1935 zemřela ve Lhotě Blatníkovské
čp. 33 jistá Cecílie Hubená, narozená v Gesti na Slovensku. Pohřbena byla 28. srpna 1935 na pardubickém izraelitském hřbitově. Všímavé oko jistě postřehne rozdíl mezi
údajem v matrice a na skleněné desce v podobě deseti dnů. K zápisu na desku muselo
dojít omylem a ve špatné podobě. Pravděpodobnost, že by ve Lhotce ve stejnou dobu
zemřely dvě ženy a obě židovského vyznání je téměř nulová.
Navazující informace se podařilo objevit v matrice oddaných. Na začátku ledna
1936 se zbrojní zámečník František Hubený, žijící v ulici V Ráji 576 v Pardubicích,
vdovec, vyznáním českobratrský evangelík, oženil s jistou Magdalenou Kleinovou
z Gesti, svobodnou, v domácnosti. Magdalena v době sňatku už bydlela na stejné
adrese jako František a byla vyznání izraelitského. Magdalena byla sestra první ženy
Cecílie, což mimo jména potvrzuje poznámka u zápisu – František musel vdovství
doložit úmrtním listem první ženy, za což obdržel dispens švagrovský I. stupně. Pak
už si směl vzít svoji švagrovou za ženu. Důvod, proč tak učinil?
S první ženou Cecílií měl dceru Evu. Ta se narodila 15. dubna 1935, po otci pokřtěná
u evangelíků. Matka si ale dítě příliš neužila, protože za pár měsíců umírá.
Otec zcela logicky nutně potřeboval rychlou pomoc. Ta (možná automaticky) přispěchala
z manželčiny rodiny.
Do druhého manželství se narodila ještě dcera Danuše Cecílie a stalo se tak 31.ledna 1939. V rodině jsou dvě děvčátka – sestry a zároveň sestřenice.
Jaký byl osud Magdaleny během 2. světové války? Údaj o ní nalézám ve jmenném
vyhledavači Památníku Terezín. Magdalena Hubená byla vězněna od února 1945
v Terezíně. Tam se naštěstí dočkala konce války.
František, protože chránil celou válku ženu smíšeným manželstvím, byl potrestán
jinak. Od 14. 10. 1944 byl deportován v pracovním táboře v Postoloprtech.
Prozatím poslední stopu příběhu zapomenuté desky z pomníku nalezneme na
hlavním pardubickém hřbitově. Zde jsou uloženy ostatky Františka Hubeného a dalších
příbuzných. Pokud je odhad správný, pak první dcera Františka a Cecílie – Eva
– zemřela svobodná. Dost možná, že ale žije dosud druhá dcera nebo její potomci.
V tuto chvíli by mohl příběh být u konce. Nedalo mi to a s podporou ochotných
pracovnic Správy hřbitovů Pardubice jsem donesla zalepenou obálku opatřenou
známkou, uvnitř obálky text s informacemi o nálezu. Aniž bych znala adresáta, aby
byla dodržena ochrana osobních dat, odešlo psaní opatřené adresou z databáze
hrobových míst pravděpodobným příbuzným. Je to postup, který využívají v podobných
případech hojně lidé hledající potomky, a na adresátovi je, zda odpoví či ne.
17.října 2024 – volá mi neznámé číslo, jsem ostražitá, ale hovor přijmu. Volá mi
potomek dcery Františka a Magdaleny, právě jemu přistál v poště můj dopis. Byl
šťastný. Obsah dopisu pro něho byl velkým překvapením. Chce se přijít podívat
na hřbitov, zapátrá doma ve fotografiích. Naše setkání není snad posledním.
Takže ani tohle není konec příběhu.
Soňa Krátká,
správce Nového židovského hřbitova v Pardubicích
Poznámka:
Hřbitov se nachází vedle hlavního
pardubického hřbitova a je trvale uzamčen.
Klíče od branky si může zájemce vyzvednout
právě v kanceláři Správy hřbitovů
Pardubice a tam je také vrátit. Jako
správce se snažím, aby se místo otevřelo
více veřejnosti. To, že na hřbitově jsem,
poznáte podle otevřených vrátek. Zejména
nedělní odpoledne jsou vrátka často
otevřená. Nebojte se přijít.
