2. února t..r. oslavil své 80. narozeniny náš vážený a milý redakční kolega Mgr. Jiří Štěpánek (nar. 1937 v Pardubicích). Maturoval roku 1955 na zdejším gymnáziu (tehdy JSŠ). Je absolventem Vysoké školy pedagogické v Praze, učitelská aprobace dějepis a zeměpis. Jako učitel působil poté od roku 1960 v Pardubicích na základních školách v ulici Gorkého a Štefánikova (tehdy SNP) a od roku 1970 na ZŠ v Pardubicích-Ohrazenici, kde v letech 1990 – 2000 byl také ředitelem.
K jeho zájmům patří dlouhodobě historie. Hlavně novodobé dějiny 20. století – především historie obou světových válek, ale také dějiny Sokola i sportu (jeho maminka byla dlouholetou sokolskou činovnicí). Jako člen Československé obce legionářské se i v důchodu spolupodílí na akci „Battlefield J. Potůčka“ v Pardubicích-Trnové (branný závod základních a středních škol) a na pietních akcích tamtéž. Zde se také – ve spolupráci se VII. pardubickým obvodem – podílí na besedách se žáky škol o protinacistickém odboji a heydrichiádě na Pardubicku. Na uvedená témata publikuje i v našich Zprávách (vytváří zde též rubriku „Přečetli jsme …) a ve Vlastivědných listech.
Je spoluautorem publikací „SILVER A a heydrichiáda na Pardubicku“ (vyd. EV Pardubice 2012) a pamětních almanachů „150 let pardubického Sokola“ (Ab-Zet Pardubicka, vyd. KPP 2013) a „120 let Sokolské župy Východočeské-Pippichovy“ (vyd. uvedená župa 2016).
Osobně jsem Jiřího poznal jako učitel dějepisu při odborných soutěžích mladých historiků pro ZŠ a zjistil jsem, že má podobné zájmy jako já. Četli jsme tenkrát stejnou literaturu faktu o druhé světové válce (např. práce M. Ivanova) a po roce 1989 jsme se sblížili i na společných poradách ředitelů ZŠ (které spoluorganizoval) a České školní inspekce, kde jsem tehdy pracoval. Přizval jsem rád Jiřího do redakční rady ZKPP, kde je stále aktivní posilou. Chci mu poděkovat i za velkou pomoc při vzniku mé knihy o H. a V. Krupkových, kde velmi obětavě přepsal můj text na počítači pro EV v Pardubicích. Také se pravidelně u něj scházíme – ještě s přítelem dr. R. Brožem a občas i s rychnovským kolegou L. Pařízkem – na t.zv. domácích sympoziích, kde při dobrém vínku rádi probíráme novinky z oboru historie, jež nás všechny zajímá. Jiří je tady vždy pozorným hostitelem. Znám dobře i jeho bratra (stále cvičícího Sokola) a syna Martina, u nějž jsme s manželkou ve Vysokém nad Jizerou strávili pěkné letní prázdniny. Martin podědil z otcovských genů také zájem o historii.
Milý Jiří! Přeji Ti za sebe i redakční radu hlavně pevné zdraví do dalších let a děkuji Ti za Tvé trvalé přátelství.
