Milý Petře,
Tvých 60 let mne – upřímně řečeno – zaskočilo. Čas nám totiž naznačuje, jak rychle
umí plynout. Známe se spolu již dlouho, učil jsem Tě v „minulém století“ na Základní
škole na Višňovce. Už tehdy jsi patřil k těm, kteří mají rádi dobrodružství poznání.
Tato vlastnost Ti zůstala i na Tvé další dráze pedagoga, spisovatele a cestovatele. Dodnes
rád opatruji Tvůj milý dárek z Tvých cest po Latinské Americe – pestré pírko
373
ZÁŘÍ / ŘÍJEN 2026
tamějšího papouška. Rád jsem si vždy četl dobrodružné příběhy z Tvého pera, jež jsi
mi občas věnoval. Vždy jsem velmi obdivoval Tvé přírodovědné sbírky i Tvůj cit pro
dějiny regionu a jeho školství a průmyslu (kniha o Bohdanči, dějiny průmyslových
firem, kronika ZŠ Bratranců Veverkových, kde t.č. vyučuješ atd.) Velmi si vážím
Tvého krásného lidského gesta, kdy jsi mne laskavě pozval na návštěvu, když mi
v roce 2018 zemřela moje žena.
Přeji Ti, abys mohl dál úspěšně pokračovat ve svých zálibách. K tomu přeji do
Tvých dalších let lepší zdraví a stálou rodinnou pohodu. Budu se těšit na Tvé další
příspěvky do našeho časopisu.
S mnoha pozdravy
