Před vánočními svátky jsme se rozloučili s p. Jiřím CHARVÁTEM, členem KPP i Masarykovy společnosti v Pardubicích, Sokola i Klubu PTP. Narodil se 20. října 1928 v rodině pardubického živnostníka, majitele mechanické pletárny na výrobu punčoch, ponožek, módního a sportovního pleteného zboží. Syn Jiří vstoupil již v dětství do Sokola a začal studovat na Obchodní akademii v Pardubicích. Už 6. října 1948 byl po sokolském sletu ze Sokola „vyakčněn“ a v lednu 1949 byl po dodnes nevyjasněné vraždě spolužáka – udavače L. Krátkého spolu s dalšími 60 studenty zatčen. Figuroval totiž na seznamu studentů, kteří měli být vyloučeni ze studia pro „reakční“ názory. 21. března 1949 oznámilo ministerstvo školství, věd a umění dopisem rodičům, že J. Charvát, žák IV. b třídy OA v Pardubicích „byl vyloučen z řádného i soukromého studia na všech školách na území ČSR, pokud jsou školami povinnými“. V dubnu 1949 byl J. Charvát propuštěn z vyšetřovací vazby a 1. října 1950 musel jako voják základní služby nastoupit v Litvínově na dole „Partyzán Slánský II.“ jako obsluha důlní lanové přepravy. Na jaře 1951 byl přesunut do Karviné-Sovince na důl ČSA jako razič chodeb. Koncem roku 1952 byl převelen do vojenského tábora v Doubravě. Zde byl také důl, pracoval při těžbě ve stěně vkleče i vleže. Na Silvestra 1953 byl propuštěn do civilu po 39 měsících hornické práce. Pracoval potom v Oděvní tvorbě v Pardubicích, kde se vypracoval až na místo vedoucího pletárny.
Po revoluci 1989 pomáhal obnovovat v Pardubicích činnost Sokola a zapojil se také do práce v Masarykově společnosti a v Klubu PTP. Pravidelně se účastnil pietních shromáždění u obnoveného pomníku TGM na nám. Legií a schůzek s bývalými kolegy z KPV na Dubině. Závěrečné období života strávil bohužel na invalidním vozíku a v péči LDN v Rybitví.
Budu na něj vždy rád vzpomínat jako na otevřeného a srdečného člověka, jehož jsem ještě stihl vytěžit jako historik jako pamětníka neblahých 50. let. Věčná čest jeho památce!
