S velkým zármutkem oznamujeme, že paní Marianne Valdštýnová zemřela v sobotu 3. února 2007 v požehnaném věku 97let.
Marianna Poláčková se narodila 29. října 1909 v malém městečku Sezemice ve východních Čechách. Její otec vlastnil jediný obchod se smíšeným zbožím ve městě a Marušce, stejně jako jejímu staršímu bratru a mladší sestře, se dostalo dobrého vzdělání. Zvlášť jazyky jí šly dobře; německy se naučila u své tety ve Vídni, francouzsky během roku v Paříži. Zajímala se o umění, hlavně hudbu, dobře hrála na klavír.
Ve svých 16 letech potkala Zdeňka Valdštýna, za kterého se o šest let později vdala.
Bydleli spolu nejdříve v Praze a v r. 1935 se odstěhovali na Slovensko se svými dvěma dětmi, Alenou a Petrem. Na Slovensku je také zastihla II. světová válka. Na jaře roku 1945 se vrátili do Prahy, kde zjistili, že celá Maruščina rodina byla zlikvidována nacisty.
První roky po válce vypadaly nadějně, ale po komunistickém puči v únoru 1948 se rodina Valdštýnova rozhodla odejít do Kanady. Maruška začala pracovat v kanceláři nemocnice, její manžel si zařídil denturologickou laboratoř. Po jeho předčasné smrti v r. 1960 ji převzala se svým synem Petrem. Bydlela nadále spolu se svou dcerou Alenou a pomáhala jí v jejích studiích. Spolu také hodně cestovaly po Evropě a Americe; tradiční se staly od r. 1963 jejich každoroční návštěvy divadelního festivalu ve Stratfordu v Ontariu. Rodina pro ni byla vždy velmi důležitá a s hrdostí sledovala úspěchy všech svých dětí, vnoučat a pravnoučat. Byla ráda, že poslední Vánoce mohla strávit s celou rodinou u svého syna.
Paní Valdštýnová byla vždy aktivní, činorodá žena a zajímala se o všechno dění v československé komunitě. Nejenže navštěvovala všechny koncerty, zábavy a přednášky, ale při mnohých pomáhala a pekla vynikající moučníky a cukroví.
Zvláštní místo v jejím srdci měl tradiční Bazar ? ten v minulém roce byl jediný, na který paní Valdštýnová nepekla.
Ač drobné postavy, byla to velká žena a bude nám chybět.
Marianna Poláčková se narodila 29. října 1909 v malém městečku Sezemice ve východních Čechách. Její otec vlastnil jediný obchod se smíšeným zbožím ve městě a Marušce, stejně jako jejímu staršímu bratru a mladší sestře, se dostalo dobrého vzdělání. Zvlášť jazyky jí šly dobře; německy se naučila u své tety ve Vídni, francouzsky během roku v Paříži. Zajímala se o umění, hlavně hudbu, dobře hrála na klavír. Ve
svých 16 letech potkala Zdeňka Valdštýna, za kterého se o šest let později vdala.
Bydleli spolu nejdříve v Praze a v r. 1935 se odstěhovali na Slovensko se svými dvěma dětmi, Alenou a Petrem. Na Slovensku je také zastihla II. světová válka. Na jaře roku 1945 se vrátili do Prahy, kde zjistili, že celá Maruščina rodina byla zlikvidována nacisty.
První roky po válce vypadaly nadějně, ale po komunistickém puči v únoru 1948 se rodina Valdštýnova rozhodla odejít do Kanady. Maruška začala pracovat v kanceláři nemocnice, její manžel si zařídil denturologickou laboratoř. Po jeho předčasné smrti v r. 1960 ji převzala se svým synem Petrem. Bydlela nadále spolu se svou dcerou Alenou a pomáhala jí v jejích studiích. Spolu také hodně cestovaly po Evropě a Americe; tradiční se staly od r. 1963 jejich každoroční návštěvy divadelního festivalu ve Stratfordu v Ontariu. Rodina pro ni byla vždy velmi důležitá a s hrdostí sledovala úspěchy všech svých dětí, vnoučat a pravnoučat. Byla ráda, že poslední Vánoce mohla strávit s celou rodinou u svého syna.
Paní Valdštýnová byla vždy aktivní, činorodá žena a zajímala se o všechno dění v československé komunitě. Nejenže navštěvovala všechny koncerty, zábavy a přednášky, ale při mnohých pomáhala a pekla vynikající moučníky a cukroví.
Zvláštní místo v jejím srdci měl tradiční Bazar – ten v minulém roce byl jediný, na který paní Valdštýnová nepekla.
Ač drobné postavy, byla to velká žena a bude nám chybět.
