V kopané jsou oslavováni a historie si spíše pamatuje útočníky (střelce), potom brankáře, záložníky a nejméně obránce. Jedním z těchto zapomínaných obránců je i Václav Mrázek, který by se v loňském roce dožil 100 let (2. 2. 1911 – 13. 6 .1972).
Narodil se v Praze a již od mládí patřilo jeho srdce Spartě, s níž vyhrál dorostenecký přebor republiky. Po několika utkáních za mužstvo dospělých (kde marně hledal místo v sestavě) odchází do Francie, kde v letech 1930 – 1933 hrál za prvoligové Stade Rennais. Zde byli jeho spoluhráči pozdější reprezentanti brankář Klenovec a Bouček a další Čech Šefelín i hráči z Německa, Jugoslávie, Rakouska a samozřejmě Francouzi. Za zmínku stojí, že do Francie odjížděl s nalomenou lýtkovou kostí z přátelského utkání, kdy nastoupil za tým ČSR „B“. Václav Mrázek doby léčení využil na získání perfektní znalosti francouzštiny. Po návratu (a neuskutečněném přestupu do Slavie) ho Sparta půjčila na roční hostování do prvoligového Brna-Židenic. Po návratu hrál 4 roky úspěšně nejen prvoligová utkání Sparty, ale i Středoevropský pohár ve fotbale. Zahrál si i ve filmu „Ta naše jedenáctka válí“, kde hlavní roli hrál Ferenc Futurista. Na snímku je tehdejší sestava Sparty.
V roce 1938 přestoupil do SK Pardubice, oženil se s Miladou Podmelovou a hrál za SK Pardubice nejméně do roku 1942. V r. 1938 a 1939 mužstvo SK Pardubice obsadilo vždy třetí místo za oběma pražskými „S“.
Hned v prvním utkání nastoupil v Pardubicích proti Spartě a nařízenou penaltu proti Spartě neproměnil. Tehdejší tisk si nad tímto kiksem řádně smlsnul a hledal všemožné důvody a nesmysly, proč pokutový kop neproměnil. Pravdou ale bylo, že byl naštvaný na Spartu, že už nemá místo v její sestavě, a tak dal do kopu více energie než techniky.
V letech 1946 až 1948 byl trenérem stále ještě prvoligového SK Pardubice. V roce 1957 se stává trenérem divizního Tatranu Pardubice (za který hrával i populární pardubický herec Milan Sandhaus) a po administrativním sloučení trénoval Teslu“B“ Pardubice (zde hrávali i vynikající ligoví hokejisté Pokorný, Dvořáček, Danihelka, Mareš…).
Důchod si užíval dlouhými vycházkami do okolí Pardubic ve společnosti bývalého ředitele Hudební školy J. Lautnera, violoncellisty Komárka, bývalého ředitele banky Říhy a zejména vynikajícího společníka a organizátora „Bůni“ Břehovského a několika dalších kamarádů. Byl i tenisovým funkcionářem. Pravidelně se účastnil nedělních dopoledních schůzek „trenérské rady“ na tř. Míru u lékárny, kde byly probírány zejména aktuální události pardubických sportovců.
