Ve středu 12. října 2005 zemřel po více než devítiletém utrpení dlouholetý dobrovolný pracovník atletického klubu AC Pardubice Láďa Jičínský, generacemi atletek a atletů familiárně oslovovaný jako Činda. V nadpisu, jak je zvykem při těchto smutných rozloučeních, píšeme za Láďou Jičínským, ale za Láďou zůstala v klubu opravdu hluboká a nesmazatelná stopa.
Vrátil se do Pardubic po studiích a praxi v Litomyšli na konci padesátých let. Jeho každodenní kroky vedly od vlaku z Hradce Králové, kde dělal mistra ve Vertexu, na Letní stadion. V tehdejším Dynamu se jako vedoucí ujal družstva dorostenek a žen a záhy děvčata dotáhl do druhé nejvyšší soutěže. V čele družstva žen stál až do začátku let devadesátých. Působil samozřejmě jako trenér i rozhodčí. Činda to byl, kdo ve starých novinách našel zmínku o prvních dvou ročnících přespolního běhu na dostihovém závodišti v letech 1928 a 1929 a rozhodl se jej obnovit. Vykonával funkci ředitele Velké pardubické cross country celých 25 ročníků a podařilo se mu na start přivést nejen nejlepší československé běžce v rámci mnoha mistrovství republiky, která se zde běžela, ale i vynikající zahraniční konkurenci, počínaje skromnými začátky s běžci bývalé NDR až po skvělé africké vytrvalce. A nebyl to jediný závod, který organizačně řídil. Stejné zásluhy má i na nepřetržité řadě ročníků Malé pardubické. Jeho schopností si nemohli nevšimnout činovníci ve vyšších orgánech, a tak svůj organizační talent po celá desetiletí uplatňoval v krajské atletické sekci, později i v ústřední komisi mládeže a dozorčí radě Českého atletického svazu.
Aby byl milované atletice blíž, rozhodl se opustit místo ve Vertexu a nastoupil v polovině osmdesátých let do funkce tajemníka TJ Dynamo. Měl velké zásluhy na zvelebení sokolovny od nové střechy přes nový kabát budovy až po vnitřní úpravy. Z titulu této funkce se pak zasloužil i o výstavbu běžeckého tunelu a atletické haly. Věnoval se historii atletiky a také roční i dlouhodobé statistice. Organizoval slavnostní setkání atletů po 60, 70 a 80 letech od vzniku organizované atletiky v Pardubicích. Začal připravovat i oslavy devadesátého jubilea, které už nestačil dokončit.
A kdo by Láďu nepamatoval na hřišti s foťákem?! Dodnes vytahujeme z archivu krásné pohybové záběry atletů Dynama na rubu signované „Činda foto“. A nezůstalo jen při fotografiích. Stal se dopisovatelem okresních i krajských sportovních rubrik a právě při sepisování článku o krajském přeboru v přespolním běhu zaskočila Láďu 8. března 1996 mozková příhoda. A tak jsme mu na podzim téhož roku při jubileu ještě stačili, viditelně dojatému, poděkovat. Asi naivně jsme doufali, že se jeho zdravotní stav zlepší. Ještě se zajímal o výsledky především především družstva žen a snad mu i udělalo radost, že na několik sezón postoupilo i do extraligy. Ještě nás stačil nabádat k údržbě nových budov. Ale jeho zájem o atletiku i pardubické dění pomalu vyhasínal. Moc nám v organizaci nového samostatného klubu AC Pardubice chyběl.
