Dne 29. června 2005, krátce po oslavě 82. narozenin, zemřel v Pardubicích po dlouhé nemoci přední český historik pedagogiky a školství, prof. Dr. Josef Cach, CSc., vědec, badatel a pedagog evropského formátu. Jeho úctyhodné dílo čítá do dnešních dnů 31 monografických prací a více než 250 odborných a vědeckých studií a pojednání. Ve 20. století se tak po Otakaru Kádnerovi stal v českých zemích druhým velkým syntetikem dějin výchovy, vzdělávání a školství.
Narodil se dne 22. června 1923 v Žarnovici na Slovensku jako syn hajného a vzhledem ke složitým sociálním podmínkám rodiny byl časem poslán na výchovu k dědečkovi do Budislavi u Litomyšle. Po absolvování piaristického gymnázia v Litomyšli (1934–1942), totálním nasazení a studiu Filozofické a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze zahájil v roce 1948 roční učitelskou praxi a poté se stal asistentem prof. O. Chlupa. Zde se plně rozvíjel jeho zájem o dějiny výchovy v období francouzského osvícenství a o vývoj učitelského vzdělávání. Drobnými studiemi si připravoval syntetické pohledy na pojetí vývoje československé pedagogiky na pozadí zahraničních vlivů. Počátkem 60. let vedl Pedagogický institut v Pardubicích, odkud přešel na ministerstvo školství a kultury jako vedoucí oddělení přípravy učitelů. Kvůli ideologické roztržce s tehdejším ministrem školství Čestmírem Císařem bylo jeho profesorské řízení z roku 1966 na celých pětadvacet let zastaveno. Nejplodnější dobu strávil prof. Cach na katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (1966–1999), kde výrazně ovlivnil řadu doktorandů, svých následovníků a pokračovatelů svého díla. V průběhu 90. let dvacátého století začal spolupracovat také s nově vznikající univerzitou v Pardubicích, kde publikoval své poslední monografické práce a přednášel o dějinách sociální pedagogiky.
K jeho nejvýznamnějším pracím se dosud řadí základní učebnice dějin školství a pedagogiky (1956, 1981, německy 1988), na kterou navazo- vala řada skript kolektivu autorů pod Cachovým vedením na FF UK (1988 až 1996), dále jeho práce v edici SPN Z dějin pedagogiky (J. J. Rousseau, G. A. Lindner, O. Kádner, T. G. Masaryk), na kterou v 90. letech navázaly monografie o významných tvůrcích koncepce českého pedagogického myšlení (G. A. Lindner, F. Čáda, F. Drtina) a nedokončená práce o F. Krejčím. Prof. Cach je rovněž autorem řady metodologicky cenných prací o roli a funkci dějin pedagogiky a školství a přístupů k nim (zejména pardubické práce 1996, 1999, 2002). Dodnes pozoruhodná a cenná jsou jeho četná vystoupení na domácích i zahraničních komeniologických a historicko – pedagogických konferencích (Přerov, Uherský Brod, Drážďany, Berlín, Budapešť nebo Lodž). Prof. Cach díky své neúnavné činnosti a rozhledu v oblasti společenských věd vyrostl v nepřehlédnutelného specialistu evropského formátu. Několik generací studentů a kolegů vděčně vzpomíná na nezapomenutelné odborné exkurze a výlety, které s velikou péčí organizoval a uskutečňoval.
Až do posledních chvil svého bohatého života prof. Cach v Pardubicích stále vymýšlel nové a nové projekty, které by bylo potřebné zpracovat z hlediska celoevropských dějin výchovy a vzdělávání. Všem, kteří prof. Cacha znali, zůstává vzorem jeho neuvěřitelná pilnost, odborná erudice a zároveň obrovské zanícení pro obor, nadšení a vstřícnost, spojená s velikou pokorou a skromností.
Čest jeho památce!
Autor: Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc.
