Zemětřesení je jako jedno z nejničivějších druhů živelných pohrom v našich zeměpisných šířkách vzácné (vyskytlo se např. 8. 10. 1927 kolem 9. hodiny večerní na Pardubicku.). Kronikář uvádí na str. 149 krátkou zmínku o zemětřesení, které se odehrálo 29. 2. 1588 kolem půlnoci: …“když noc tmavá, mráz velmi tuhý a sychrovice s metelicí byla, země se jest zatřásala tak, jakž to od mnohých citelně seznámeno jest a trvalo, co by půl honu přejíti mohl aneb něco méně…!“
Z roku 1556 (na Tři krále) je záznam o strašlivém blýskání a hromobití. Dne 23. 9. 1699 došlo k zatmění Slunce. Záznam sice nelze zařadit mezi živelné pohromy, ale tyto a podobné úkazy (zatmění Měsíce, příchod komet apod.), ovlivnily silně pověrčivé obyvatelstvo. Případné následné povodně a požáry pak byly dávány za přímý důsledek podivuhodných nebeských úkazů. (13. 1. 1740 …“událo se velké zatmění měsíce, velmi strašlivé, jsou přišlo, trvající 4 hodiny a 4 minuty…!‘).
Roku 1709( 17. 1.) zasáhla Řečany velká sněhová kalamita. Následovaly povodně a neúroda.
Roku 1740 (20. 12.) přilétla do kraje velká vichřice, která pobořila mnoho domů a stodol.
Roku 1747 nastaly velké mrazy. Po rybnících se dalo chodit ještě v březnu (,zem promrzla na 3/4 lokte‘).
V roce 1804 následovalo velké sucho a drahota. Jeden korec žita stál
50 zl. V roce 1819 proběhla ,největší bída o vodu ve studních‘ podobně
jako z roku 1834.
V roce 1820 bylo opět velké sucho a jeden korec pšenice stál 16 zl. O 6 let později následovala tuhá zima, že lidé museli v kamnech topit ještě v červnu!
V roce 1843 byla zima bez sněhu. Lidé chodili bosýma nohama v únoru běžně po ulicích.
V roce 1831 se v kraji vyskytla cholera (1850 se tato nemoc objevila v Přelouči a okolí).
Pak následuje v kronice informační skok. Další záznam o jakékoli pohromě je až na str. 152 a vztahuje se k roku 1929. V Řečanech bylo počátkem onoho roku naměřeno – 38 st. až – 40 st. C. Pomrzly skoro všechny ovocné stromky. Led byl místy až 70cm silný. Musel být od mostních pilířů odřezáván pilou.
Katastrofický den 4. 7. je v záznamu kronikáře uveden na sobotu. To je mylný údaj. Správně mělo být ve čtvrtek. Ten den. kolem sedmé večer, zasáhla i Řečany ohromná vichřice. Ani na jednom stavení ve vsi nezanechala všechny tašky. Krátce padaly i velké kroupy. Před bouří byla velká tma jako v noci.
Zvláštní kapitola je v kronice věnována povodním (str. 166). Ty byly totiž v obci časté. Až do roku 1922 nebylo Labe v blízkosti Řečan regulováno. Voda si velmi často nacházela cestu ven mezi početnými meandry.
Zvláště velké povodně byly podle starých zápisů v letech: 1846. 1879. 1881. 1897. 1900. 1902a 1903. Menší povodně byly prakticky každý rok. Velká povodeň zasáhly Řečany v roce 1926. Voda zatopila domy. sklepy a chlévy. Protrhla hráz podél silnice. Velkou škodu natropila v čp. 6. kde z Dytrichovy zahrady odnesla jabloně. Ukázalo se. že regulace z roku 1922 nestačila.
Voda se tehdy dostala i na statky v Koutě (,kde nikdy nebývala!“). Velká voda přišla v noci. což nesmírně ztížilo záchranné akce.
V našem seriálu o živelných pohromách jsme mnohdy narazili na podivné úkazy. kterými naši předkové „předvídali‘ počasí. Na konci kroniky je sbírka podobných meteorologických ,diagnostik“. Tak např.: příchod deště označují dešťovky. které se objevují na zemi. Vlašťovky létají nízko nad zemí (tato pověra má obzvlášť tuhý život a udržela se až do dnešních dnů). Na člověka útočí ve zvýšené míře mouchy a komáři. Psi žerou trávu.
drůbež se válí v prachu a prasata se hrabou ve slámě. Kohouti hodně
kokrhají a slepice jdou velmi pozdě spát! Blížící se déšť dále věští modrá barva lesů. Jsou slyšet hučet vlaky a dobře jsou slyšet i chvaletické zvony! Naopak. pěkné počasí se dá předpovědět ze západu slunce (bez mraků). K večeru létají chrobáci a vlašťovky plachtí hodně vysoko ve vzduchu. Holubi létají časně zrána do polí nebo sedávají na střechách. Je-li hodně žaludů. bude tuhá zima. Je-li velké množství vos. sršní a mají-Ii mravenci vysoká mraveniště, bude tuhá zima.
Dobrým hlasatelem blížící se bouře jsou pavouci. kteří utíkají do svých koutů a strhávají za sebou pavučiny (chybí tu jen se svými akrobatickými výstupy po žebříčku rosnička!. pozn. autora).
V roce 1891 byl v Řečanech založen sbor dobrovolných hasičů. Velký požár vznikl dne 22. 4. 1905 o 9. hodině večerní. Vypukl celkem třikrát než se ho podařilo zlikvidovat. Shořelo čp. 13 a jedna stodola, patřící Vančurovi (čp. 55).
Použitý materiál:
1) SokAPardubice: Paměti obce Řečan nad Labem (nejstarší doba).
2) Pamětnf kniha obce Řečan (1936 – 1964).
3) Soukromý archiv autora.
