Dámy a pánové, redakce našeho časopisu se sešla vloni šestkrát a připravila pro Vás čtení v podobě knihy o rozsahu 408 stran. Děkuji proto všem členům redakční rady za dělnou pomoc a speciálně paní Jarmile Skalické za nelehkou práci přepsání většiny příspěvků do elektronické podoby pro tiskárnu. Jsem rád, že se mi podařilo přizvat do redakční rady tři mladé lidi – PhDr. M.Bendu, Mgr. P.Mückeho a PhDr. V.Skaleckou, a snížit věkový průměr členů redakční rady.
V roce 2019 chystáme kromě 6 dvojčísel časopisu ještě dva sešity ediční řady AB-Zet Pardubicka – první o veliteli SILVER A A.Bartošovi s analýzou jeho zápisníku z roku 1940 a druhý k výročí Sametové revoluce v listopadu 1989. Věřím, že oba tyto sešity získají své čtenáře, první z nich podpoří Městský úřad v Sezemicích. Děkuji mu za to.
Budeme rádi, když nám pomůžete spoluvytvářet svými náměty naše tiskoviny a rozšiřovat tak jejich pestrost. Chtěl bych tu poděkovat Zastupitelstvu města Pardubic za schválení návrhu výboru KPP na udělení čestného občanství města paní prof. Jarmile Stibicové – v roce výročí Sametové revoluce jde o velmi symbolický akt! – a našemu čestnému předsedovi a zakladateli KPP v roce 1965 Jiřímu Palečkovi. Jeho příklad dokazuje, že nedílnou součástí patriotismu je často i velmi nevděčná role kritika místních nešvarů a jakéhosi „advokáta diaboli“. Byl bych rád, kdyby si i do budoucna tuto roli našeho klubu uvědomovalo vedení našeho města a vnímalo ji s pochopením i v kauze chystané problematické rekonstrukce NKP – popraviště Zámeček, v níž zaujímáme již dlouho zcela konzistentní a racionální stanovisko – od samého počátku a při vědomí historických souvislostí k Larischově vile, finančního rozpočtu i vybavení chytané expozice.
Máme-li rádi toto město, nemůže se nám líbit vyhazování peněz potřebných jinde. Není absurdní, když pak nejsou k dispozici ani tisícové částky na opravu jedné pamětní desky s dvěma věcnými chybami nebo na zřízení nové, dlouho připravované na instalaci v lékárně na Třídě Míru na paměť dvou posledních obětí nacistické okupace z května 1945 (vojáci Eliáš a Smrž)? Logicky se pak lze zeptat: Nejsou-li peníze na pamětní desky obětem nacismu, jak to, že ve smlouvě s dodavatelem díla na expozici na popravišti jsou vyčleněny velké peníze (200 tisíc Kč) na výzkum o jejích vrazích na Zámečku? Kam se vytratila jakákoli proporcionalita a logika věci, ale i pouhá úcta k obětem? Odpovězte si na tuto otázku sami… Hlas našeho KPP je však vnímán jako cosi nepatřičného… Jsem osobně velmi zvědav, jak dopadne dokončení (2. etapa) infostezky SILVER A provázející po pamětních deskách obětí, vládne-li v dané problematice výše naznačený chaos a dezorientace (myslím např. na desku V.Junkové, chybnou a neúplnou desku v Pernerově ulici či odstraněnou desku na památku zbořené židovské synagogy). Pan primátor Charvát správně odpověděl výboru KPP ve věci nepřidělení financí na archeopark v Pardubičkách, že jde o otázku priorit v městském rozpočtu. Kde však jsou priority v oblasti naznačené mnou? Skutečně zůstane hlas našeho klubu jen „hlasem volajícího na poušti“?
