Zima byla opět mimořádně teplá, což se mimo jiné projevilo intenzivní stavební
činnosti v celém regionu. Nejinak tomu bylo i v případě historického jádra Pardubic,
kterého se dotkly dvě větší stavební akce, spojené s objevem středověkých situací.
Nespornou dominantou města Pardubic po zámku je majestátní Zelená brána (dříve
Pražská) s dochovaným předbraním. V lednu roku 2025 byla zahájena její plánovaná
rekonstrukce, během níž by mělo dojít k stabilizaci a přespárování jejího zdiva.
V rámci těchto stavebních úprav byly realizovány i výkopy pro novou kanalizační
a vodovodní přípojku, která od brány směřuje do prostoru Zelenobranské ulice. Díky
tomu byl v únoru tohoto roku realizován archeology Východočeského muzea v Pardubicích
záchranný archeologický výzkum, malý svým rozsahem, avšak velký, co se
přínosu poznání nejstarších dějin Pardubic týče. Vzhledem k tomu, že podloží v Pardubicích
tvoří nejrůznější nesoudržné vrstvy říčních písků a zjílovatělých štěrkopísků,
bylo nutné výkop pro kanalizaci a vodovod hloubit po menších úsecích. Ty byly
následně archeology začištěny a odborně zdokumentovány.
První skutečná, i když nepřímá zpráva týkající se Pardubic je datována do roku 1318, kdy zde už stálo šlechtické sídlo předcházející dnešnímu zámku. V blízkosti
tohoto panského sídla bylo založeno vlastní město, patrně mezi lety 1332 až 1340.1
Městská zástavba ve 14. století byla pouze dřevozemní, jak nás o tom informují archeologické
výzkumy. Areál předpernštejnského města byl menší než současné městské
jádro, a vymezoval ho mohutný příkop objevený na náměstí Republiky. Tento fortifikační
prvek byl funkční součástí opevnění ještě v 15. století. 2 Náš letošní výzkum,
i přes silné narušení recentními inženýrskými sítěmi, přinesl naprosto zásadní poznatky
o podobě městského veřejného prostoru ve 14. století i o stavební podobě
Zelené brány.
Nejstarší doklady osídlení v prostoru Zelenobranské ulice lze na základě nálezů
zlomků keramiky datovat do 14. stol., tedy do doby založení města. Tehdejší úroveň pochozího
terénu se nalézala přibližně jeden metr pod současnou niveletou povrchu ulice.
1 ŠEBEK, František a kolektiv: Dějiny Pardubic I., Pardubice 1990, s. 40.
2 ČURDA, Tomáš: Předpernštejnský příkop s hroby pod pardubickou zvonicí, Východočeský
sborník historický, 2015, č. 28, s. 81–106; ZAVORAL, Tomáš: Nález pozdně středověké fortifikace
z Pardubic, Východočeský sborník historický, 2015, č. 28, s. 43–79.
Rozblácený písčitojílovitý povrch si tehdejší měšťané upravili pomocí dřevěného
haťování. Ve spodních úrovních byly patrné slabší větvičky, některé dokonce i se šiškami.
Na tento podklad pak byly kladeny vedle sebe i silnější kuláče. Do mezer mezi
dřevy napadaly spolu s běžnými sídlištními nečistotami i zlomky keramiky, zvířecích
kostí a neidentifikovatelných železných předmětů. O tom, že zde byly i drobné
mince, dnes svědčí pouze modrozelené okrouhlé skvrny na zlomcích z trvanlivějších
materiálů. Zda byl pomocí hatí zpevněn ve 14. století celý povrch předchůdce
dnešní Zelenobranské ulice nebo jen menší úsek před branským objektem, nevíme.
V následujícím období byl vyhlouben minimálně 12 metrů široký a 3,8 metrů
hluboký příkop, který fungoval ještě v 15. století. Byla odhalena pouze jeho vnitřní
hrana (tzv. eskarpa). Relikty tohoto příkopu byly poprvé rozpoznány a důkladně
prozkoumány v roce 2013 na náměstí Republiky. 3 Do prostoru tohoto příkopu byly
v roce 1507 založeny mistrem Paulem základy věže Pražské brány, nazývané od poloviny 16. století dnešním přízviskem Zelená. Věž patrně silně poničil druhý katastrofální
požár města v roce 1538. Novou podobu věži dal mistr Jiřík z Olomouce po roce 1542.4 Archeologická zjištění tak do zcela jiného světla staví dřívější úvahy o existenci
předchůdce tohoto branského systému,5 přičemž stavebně historický průzkum,
realizovaný v objektu Zelené brány, nezaznamenal žádné stavební prvky či situace,
které by bylo možné spojit se starším opevněním města. 6 Vzhledem k poloze eskarpy
nejstaršího městského obranného příkopu a niveletě haťového povrchu je zřejmé, že
se případný vstupní objekt musel nalézat o něco východněji než současná věž Zelené
brány. Vzhledem k tomu, že ve výkopu pro kanalizaci nebyly registrovány suťové
vrstvy indikující demolovanou stavbu, musíme usuzovat, že se jednalo o dřevěnou
stavbu.
Neméně důležité informace přinesla i rekonstrukce vodovodu na Wernerově nábřeží
a v ulici Pod Sklípky. Mělčí výkop pro přeložku elektrického vedení při styku
ulic Pod Sklípky a Pernštýnské objevil část dochovaného sídlištního souvrství datovaného
do 14. století, tj. do období počátku města. Kulturní vrstva obsahovala uhlíky,
zlomky mazanice, keramiky a zvířecích kostí. Důkladně je sledována i rekonstrukce
kanalizační sítě. Zde se podařilo dokumentovat zbytky kanalizačních systémů z průběhu 19. století situovaných za zadním traktem pardubické radnice. Kuriózní nález
byl uskutečněn v jihozápadním nároží Wernerova nábřeží na styku ulice Pod Sklípky
s Bartolomějskou. Zde se podařilo zachránit menší pískovcový mlýnský mlecí kámen,
který nese z jedné strany stopy požáru. Kámen nepochybně pocházel z bývalého
3 ZAVORAL, Tomáš.: Nález pozdně středověké fortifikace z Pardubic, op. cit., s. 43–79.
4 SAKAŘ, Josef: Dějiny Pardubic nad Labem IV/1. Místopis starých Pardubic. Pardubice 1928, s. 62–66.
5 THEIN, Pavel – PALEČEK, Jiří: Staré Město, Město v ohradě, AB–Zet Pardubicka, sešit 33,
Pardubice 2004, s. 5.
6 VÁCLAVÍK, František – NOVÁ, Eliška: SHP Zelené brány a předbraní v Pardubicích, Pardubice 2007, s. 100. čp. 109 – někdejšího Císařského mlýna (též mlýn Panský či Královský). 7 Stopy ohně
na kameni můžeme nepochybně připsat jednomu ze tří velkých požárů města (1507, 1538 a 1645).
Výzkumy v pardubickém městském jádru ani zdaleka nekončí. Jak se ukazuje
i přes silné poničení dřívějšími stavebními aktivitami se mohou dochovat torza neporušených
archeologických situací, které významným způsobem doplňují naši mozaiku
o nejstarších dějinách města Pardubic. Archeologické nálezy a situace jsou
jedinečné a neopakovatelné doklady života lidí v minulosti. Je naší povinností tyto
informace o našem kulturním dědictví zachovat i pro další generace.
7 Nejnověji k tématu MUSIL, Jan – ZAVORAL, Tomáš: Vodní kanály a technické stavby na vodní
pohon v raně novověkých Pardubicích. Archaeologia Historica, 2024, roč. 49, č. 2, s. 599–620.
