125 let firmy Prokop

Letos je tomu právě 125 let, kdy drobný řemeslník, majitel malé slévárny a dílny na výrobu razítek a pečetidel někde v okolí dnešního divadla, pan J. Prokop postavil novou továrnu daleko na Zeleném předměstí a začal v ní vyrábět jednoduché zemědělské stroje a nářadí. Netrvalo však dlouho, továrna se slibně rozvíjela a majitel postupně přešel i na výrobu strojů pro mlýny. Byly to nejdříve mlýnské kameny a hranolové vysávače, ale i stroje pro čištění obilí. Mlýnské stroje brzy začaly ve výrobě převládat a vedle stále modernějších mlecích strojů, jako byly válcové stolice, bylo vyráběno i zařízení pro vodní pohon tehdejších mlýnů. Nástupce zakladatele, ing. Josef Prokop (1872 -1933) továrnu dále modernizoval, pňstavěl slévárnu, nové dílny, opatřil parní stroj a soustavně pečoval o obnovu a modernizaci výrobního programu. Na počátku tohoto století už se část výroby exportovala a firma Prokop postavila řadu mlýnů nejen doma, ale i v zahraničí, v Polsku, Rumunsku, Jugoslávii a dokonce i ve Finsku. Mezi několika domácími výrobci mlýnských strojů měla vždy přední postavení a vynikající pověst.
Také v životě města hrála továrna Josefa Prokopa nezastupitelnou úlohu. Pan Prokop byl dokonce v letech 1910-15 starostou města a dodnes ho připomíná známý Prokopův most přes Chrudimku.
Po předčasné smrti majitele vedla podnik úspěšně jeho žena a posléze jeho děti syn ing. Josef Prokop a dcera Marie s manželem MUDr. Richardem Friedem, americkým občanem. Rozvinutý výrobní program ve třicátých letech zahrnoval vedle mlýnských strojů a vodní turbíny a kovoobráběcí soustruhy. Prokopovy turbíny dodnes pracují na jezu v Přelouči a na Sečské přehradě.
Po druhé světové válce byla továrna znárodněna pod názvem Továrny mlýnských strojů (dříve Prokop) a majitelé se rozhodli pro emigraci. Pak i jejich jméno bylo z názvu vypuštěno. Jako národní podnik prošly Továrny mlýnských strojů řadou organizačních změn. Jeden čas byly dokonce podnikem s podřízenými závody v Kolíně (Frigera), Chotěboň (CHKZ), Praze, Brně a Bratislavě (výroba výtahů), Šluknově (Topos) a Hořovicích (Alba). Jindy byly opět pobočným závodem ZVÚ Hradec Králové. Mezitím byl postaven nový závod v Černé za Bory s velkou slévárnou. Naposled byly začleněny v trustu podniků Chepos Brno. Po dobu trvání národního podniku se firma úspěšně uplatňovala ve vývozu, nejdříve v 50. letech do Jižní Ameriky, kde postavila řadu středních a velkých mlýnů. Později se její aktivita zaměřila na Střední východ a Afriku, ale ani vývoz do Jugoslávie a Řecka nebyl bez významu. V menší míře podnik exportoval do bývalého Sovětského svazu, a to hlavně zařízení na umělá střívka pro výrobu uzenin.
Po převratu v roce 1989 a v programu privatizace se státní podnik Továrny mlýnských strojů rozdělil a jeho stará část v Palackého ulici byla zakoupena soukromou společností s ručením omezeným. Se souhlasem potomků bývalých majitelů přijala tradicí ověřené jméno PROKOP – MLÝNSKÉ STROJE.
V jejím čele stojí dnes zkušený mlynář, technik a obchodník, president společnosti pan Jiří Trnka, generálním ředitelem je mladý a iniciativní pan ing. Zdeněk Procházka. Společnost má řadu specializovaných poboček pro uspokojování speciálních potřeb moderního mlynářského průmyslu a je nyní schopna stavět mlýny vybavené zařízením, které je srovnatelné s výrobky nejpřednějších světových výrobců.
Poslední majitel pan ing. Josef Prokop nedávno zemřel ve Spojených státech amerických, kde dosud na odpočinku žije jeho sestra paní Marie Prokopová-Friedová. Vnuk ing. Josefa Prokopa pan Alexandr Prokop žije v USA, pracuje v oboru elektroniky a udržuje přátelské styky a novými majiteli společnosti.
-r-
Poznámka:
Osobnosti ing. J. Prokopa (1872 -1933), starosty Pardubic, se podrobně věnoval dr. Jiň Kotyk v cyklu „Pardubický Slavín“ (ZKPP 1991, č. 9 -10, s. 206 – 208).