Červen 2025

V prostoru I.D/3 (na plánku J.Janiše) na Městských hřbitovech v Pardubicích (t.zv. Stará část) nás zaujme velmi zanedbaný hrob se zničeným mramorovým krucifixem, který spadl z pomníku a roztříštil se. (Na přiložené fotografii J.Janiše je zachycen stav pomníku ještě předtím.) Náš klub upozorňoval několikrát Správu městských hřbitovů v Pardubicích (ještě před listopadem 1989) na náklon pomníku, tehdy krásný krucifix ještě stál. Pak mu zřejmě možná ještě „pomohl“ nějaký vandal … Je to ironie osudu, protože jde o pomník Antonína Staudeho, od roku 1852 majitele socha řskokamenického závodu v Pardubicích na Alžbětině třídě (dnešní tř. 17.listopadu) čp.571, rodáka z Chrudimě. Zde se A.Staude narodil 25.března 1824 (podle nápisu na náhrobku – podle farní kroniky Chrudim, matrika 958, však až 27.března t.r.) jako nemanželské dítě rodičům Antonínu Staudovi, » 11 mt Ji Si tehdy příslušníku regimentu Gyulai, a Františce, dceři Václava Licka z Trhové Kamenice.

O Stanislavu Srazilovi jsem už jednou ve ZKPP psal (1). Byl to tehdy ale jenom krátký článek se základními informacemi, protože doba tehdy nebyla těmto tématům a osobnostem příliš nakloněna. Vracím se proto k tomuto statečnému vojákovi znovu trochu obšírněji.
Stanislav Srazil se narodil 7. května 1919 v Pohránově – dětství a mládí prožil v Horních Ředicích. Tam vychodil obecnou školu a po absolvování měšťanské školy v Holicích se vyučil číšníkem. Pracoval pak na různých místech. Po obsazení republiky, ač ještě nevoják, se rozhodl odejít za hranice. Už 30. května 1939 vstoupil dobrovolně do polovojenského pracovního tábora na severní Moravě a odtud 19. Června 1939 přešel tajně v blízkosti Ostravy do Polska.

Od 31 .května do 9.června 1924 se v Praze konala III.mezinárodní letecká výstava, které se účastnili vedle našich vystavovatelů i početní letečtí výrobci ze zahraničí. Jedním z vystavených exponátů byl i britský dopravní letoun de Havilland DH-50 zalátaný na počátku srpna roku 1923.
Tento typ využíval řadu konstrukčních prvků bombardovacího letadla DH-9A konstruovaného za první světové války.
DH-50 byl jednomotorový celodřevéný dvouplošník pro dopravu čtyř cestujících v uzavřené kabině s pilotním prostorem za křídly.

Zpráva o tom, že se Kašpar pn havárii aeroplánu „zabil“, se nesla rychle městem, zvláště od úst těch občanů, kteří dnes na vlastní oči viděli, jak řezník Silberstem z Jesničánek se svým vozíkem, taženým strakatým běloušem ujedí Alžbětinou třídou směrem k hotelu Veselka a v jeho korbě, vystlané slámou, veze bezvládné tělo inž.J. Kašpara. Ten byl v obličeji celý černý od oleje, kombinézu měl potrhanou a mokrou. Byl přikryt řeznickým pruhovaným plátnem. Ústa mnohých vyslovila politování nad jeho „zmařeným životem“, ale i pochybovačná slova nad smyslem jeho létání: „Pošetilec, proč vydává všanc svůj život ?“ Za řeznickým vozem klusal houf skřiváneckých Muků, neb ti jako první chtěli vědět jak je to doopravdy s jejích Kašparem.

Článek podává souhrn informací o farním kostele v městě Lázně Bohdaneč tak, aby jeho návštěvník byl seznámen s většinou poznatků o tomto kostele při jeho prohlídce bez doprovázejícího průvodce. Průvodcovské příručky doby nesvobody tyto informace neobsahovaly. Vznik a historie je obsažena v úvodním historickém přehledu, údaje následují v charakteristice budovy, vnitřní uspořádání a pohled na interiér osvětluje stať „Průvodce interiérem“, v závěrečném souhrnu jsou uvedeny doplňující souvislosti v atmosféře současnosti let 1990-94. Stať vznikla na základě vlastních průvodcovských zkušeností.

Pardubický Prokopův most přes Chrudimku byl postaven s použitím nejmodernějších prostředků a zásad a jeho budování lze srovnati s velkoměstským mostem pařížským Pont de carousse, také železobetonovým. Pařížský most nahradil původní most z roku 1884, autorem pardubického byl prof.dr.Bechyně, stavbu prováděla fa inž.Pfeffermann-Záruba a stavební dozor za město Pardubice vedl inž.Václav Kadlec. Hlavní shoda mezi Pardubicemi a Paříží tkví ve způsobu odskružení. V obou případech bylo použito t.zv. Freyssinetovy metody. Při stavbě bylo užito nosných pasů, které byly vybetonovány vcelku ponecháním spáry uprostřed mostu. Do spáry byly vsunuty hydraulické zvedáky, které, rozevírajíce obě části, odtrhovaly je od lešení, což bylo zvláště v Pardubicích, kde bylo lešení pevné.