29. května 1899 se narodil ve mlýně Jangelec u Vysokého Mýta společně se sestřičkou chlapec, který dostal jméno Rudolf. Sudičky mu přinesly do vínku velikou lásku k přírodě a hlavně pak ke koním a zvířatům. S koňmi je spjat i jeho pozdější život kapitána vojenského jezdeckého učiliště v Pardubicích a hrdiny dostihových drah u nás i za hranicemi.
Kapitán Popler startoval osmkrát v naší populární Velké pardubické st.ch. Dvakrát se stal jejím vítězem – v roce 1926 na koni All right II. a v roce 1930 na koni Gyi lovami. Jednou skončil jako druhý, jednou jako třetí. Třetí vítězství ve Velké měl na dosah v tragickém roce 1932. Tímto svým výkonem se řadí na přední místo mezi dostihovými jezdci.
Úctyhodný je i počet jeho startů na soutěžích – 506. 140x byl první, 108x druhý, 78x třetí a 34x čtvrtý. To vše docílil na nejtěžších drahách světa ve velmi silné konkurenci. To se nikomu ani před ním, ani po něm nepodařilo dosáhnout.
V roce 1931 se zúčastnil i populární Velké liverpolské, byl účastníkem olympiády v Paříži a vyhrál řadu armádních olympiád v různých zemích Evropy. Smutně skončila poslední velká jízda kapitána Poplera, toho Poplera, který dokázal zdolat nejtěžší a nejobávanější překážky světových dostihových drah. Při přeskoku dvojbradlí 80 cm vysokého při XIII. Velké pardubické v neděli 16.října 1932. Bylo mu tehdy 33 let. Osudné dvojbradlí – dvě bílé čáry, které přetrhly život vynikajícího jezdce …
Po kapitánu Poplerovi zůstalo sedlo, jezdecké boty, šedobíle pruhovaná košile, bílé kalhoty a čapka v hipologickém muzeu ve Slatiňanech a bronzová deska na betonové tribuně pardubického závodiště, kam je vždy v předvečer dne koní – Velké – pokládán věnec. A pak též dostihový Poplerův memoriál – a překážka Poplerův skok Zbyla nám po něm vzpomínka, ale i jeho osobní životní pravda: žít pro spravedlivou věc, obětovat pro ni všechno, mládí, elán, čas i život.
Autor: Z.A.Cinkan