„Tak zní název nejnovějšího díla vydávaného společnou prací učitelstva školního okresu pardubického, jež řadí se jak obsahem, tak úpravou k nejlepším spisům české literatury. Máme před sebou dílu prvního č. 6 a 7., pojednávající o přírodních poměrech okresu, v kterém pozornost je věnována poměrům hydrografickým oblasti Středního Labe. Podán jest tu věrný místopisný obraz nynějšího Polabí, jakož i řeky Labe a všech jeho přítoků tak poutavým jazykem, že nám pozorovatelům vývoje dnešní otázky kvapem blížícího se kanalisování (regulace a splavnění – pozn. J.P.) Stř. Labe, jež v zápětí bude míti zánik dnešního svého idylického rázu, ustupujíc namnoze jednotvárnosti, rozehřívá srdce útěchou, že v slově a obraze zachovány budou krásy žírného Polabí nám i věkům budoucím. A v tomto směru právem možno říci, že učitelstvo okresu vykonává práci velmi záslužnou a že dojista sobě v kruzích polabských a celé veřejnosti České nejvřelějších díků a nejhlubšího uznání dobude.
Doufáme pevně, by slovutné sbory učitelské ostatních okresů po příkladu organizace pardubicko – přeloučsko – holické podobného podniku se ujaly, neb ku sepsání takových děl není nikdo povolanějším nad učitele, který s obyvatelstvem, zejména zemědělským, v nejtěsnějším styku jsa, vždy nejlepším přítelem a rádcem jeho byl. Ku konci podotýkáme, že celé vedení spisu tohoto spočívá v rukou c. k. okresního školního inspektora p. K. Krčmáře, část slovní obstarává p. K. Rosůlek, učitel vyšší dívčí měšť. školy a část obrázkovou p. J. Chmelík, učitel chlap. měšť. školy, oba v Pardubicích.“ (Podle článku v časopise: Střední Labe, upravené a usplavněné – Spolkový orgán „Středolabského komitétu. Ročník II. 1903 – 1904, vydávaný v Pardubicích.) K tomu lze přičinit jen několik poznámek: Uvedené dílo vycházelo v sešitech až do r. 1926 a dosud je nepřekonáno, ačkoliv máme dnes kvalifikovanější odborníky a zdánlivě by měly být lepší podmínky než za starého Rakouska. Amatérské snahy Klubu přátel Pardubicka v našich Zprávách i pokusy Společnosti pro rozvoj Pardubicka s jejím AB – ZET Pardubicka naznačují, že by bylo možno navázat na toto velké dílo, pokud by se našlo více nadšených spolupracovníků a sponzorů ochotných toto snažení podpořit.
Je nutné zdůraznit to, že to bylo dílo zřejmě v té době ojedinělé a že jeho tvůrci byli průkopníky v Čechách, možná v celé monarchii, podobně jako později Ing. Kašpar v letectví. Jejich památku je třeba připomínat a více ocenit.
K úvaze v článku možno konstatovat, že kanalizování (splavnění) Labe, které se tehdy blížilo kvapem, po přerušení 1. světovou válkou již tak kvapné nebylo a bohužel není dokončeno dodnes. Zdá se, že i obavy o zánik idylického rázu Polabí byiy neopodstatněné. Úpravy toku mu ublížily nejméně. Větší škody způsobil průmysl, na čistotě vod i skládkami na krajině, zemědělství i výstavba. Zejména v Pardubicích zasypáváním slepých ramen – Starého Labe u Polabin i pod nádražím, zcela zbytečným. Ale přes tyto zásahy zůstává Polabí krajinářsky velmi hodnotné a bohaté na zeleň. Mnohde bohatší než v minulosti, což není dnes dosti oceněno. Je třeba přírodu Pardubicka lépe poznávat a to by měl být úkol pro náš přírodovědný i turistický odbor i pro naše Zprávy.
Autor: Jiří Paleček