Pokrokářský novinář a politik Alois Hajn se narodil 30. května 1870 v Solnici v podhůří Orlických hor. Vystudoval gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Potom studoval filozofickou fakultu v Praze a ve Vídni. Patřil názorově k t. zv. pokrokové mládeži ovlivněné T. G. Masarykem. Jeho bratr Antonín (1868 – 1949) byl v roce 1894 odsouzen v procesu s t. zv. Omladinou na 1 a půl roku vězení. Alois Hajn v letech 1894 – 97 pracoval jako novinář v protiklerikálních časopisech Lid a Ruch v Kolíně, roku 1896 vystoupil z katolické církve.
Roku 1897 se pokrokové hnutí v Čechách rozpadlo na dva směry, radikálně-pokrokový v čele s Antonínem Hajnem (jeho členem byl i Alois Hajn) a radikálně-státoprávní vedený K. St. Sokolem, JUDr. A. Rašínem a JUDr. K. Baxou. Oba směry se konstituovaly v politické strany, první již v roce 1897, druhý v roce 1899. Roku 1897 převzal Alois Hajn vedení novin „Osvěta lidu“ v Hradci Králové. V letech 1900 – 1914 byla „Osvěta“ vydávána v Pardubicích, poté do roku 1921 znovu v Hradci Králové.
Na nový rok 1904 vystoupil Alois Hajn s přáteli z radikálně-pokrokové strany (t. zv. secese Osvěty lidu). Prohlášení o secesi datované 27. prosince 1903 podepsali m. j. i obchodník Frant. Kostelecký, zámečník Emanuel Kraus, čalouník Jan Síla a administrátor Osvěty lidu Emil Sirotek, všichni z Pardubic. Tito lidé vytvořili s Aloisem Hajnem v říjnu 1904 t. zv. Pokrokový klub pro Pardubicko a Chrudimsko blízký Masarykovu realismu, který se roku 1900 organizoval v českou stranu lidovou. 16. května 1905 došlo k fuzi obou směrů v české straně pokrokové. Ustavující sjezd této strany se konal v Pardubicích 21. ledna 1906 za předsednictví dr. V. Boučka z Prahy. Referenty sjezdu byli Alois Hajn (k programu strany), T. G. Masaryk a K. Jiřík (k nejbližším úkolům strany) a učitel V. Beneš (tisk a organizace strany). Ve sjezdové debatě vystoupili i JUDr. Bertold Thein a prof. Rosa z Pardubic.
13. září 1909 stanul Alois Hajn před chrudimským soudem. Žaloval jej hrabě Vojtěch Šternberg z Častolovic pro článek „Jak hr. Šternberg vyhrál svůj poslanecký mandát“ (Osvěta lidu, č. 57 z 25. května 1907), citující článek redaktora Volné myšlenky Karla Pelanta z vídeňských Dělnických listů proti Šternbergovi. Red. Pelant byl v procesu slyšen jako svědek. V porotě zasedal m.j. i pardubický klouboučník Antonín Linhart. Hajnovým obhájcem byl advokát a zemský poslanec JUDr. Jindřich Štemberka z Rychnova nad Kněžnou. 14. září byl redaktor Hajn osvobozen, i když přítomný redaktor „Samostatných směrů“ Ladislav Štěpánek z Pardubic vytvářel v soudní síni náladu proti obžalovanému. („Samostatné směry“ již roku 1906 v brožuře „Boží bojovníci aneb Dobytí Perníkova“ zaútočily na Al. Hajna za jeho husitské názory a styky s židovskými přáteli, např. s MUDr. V. Vohryzkem). Ve dnech 17. – 18. září 1909 se potom sešel Alois Hajn v Hradci Králové s T. G. Masarykem na sjezdu české pokrokové mládeže.
Alois Hajn žil plných 20 let (1900 – 1920) v Pardubicích. Za první světové války sloužil v karanténě jako písař v kanceláři (vzpomínky na karanténu otiskl v Osvětě lidu 1919, č. 58 z 24. 9. a 1922, č. 34 z 22. 5.) Po válce byl v letech 1919 – 21 členem národně demokratické strany K. Kramáře jako jeho bratr Antonín, později přešel jako člověk s levicovějšími názory k sociální demokracii. Pracoval ve významné funkci ředitele tiskové služby na ministerstvu zahraničních věcí ČSR. Zemřel v roce 1953.
Z jeho spisů jsou jistě nejvýznamnější: „Proces s Omladinou“ (s A. Čížkem 1894), „M. Jan Hus a jeho význam v době přítomné“ (1925), „Obnovení církevního státu“ (1929) a „Život novinářův“ (1930), výběr článků, fejetonů, řečí a projevů z let 1894 – 1930, vydaný Svazem národního osvobození. Redaktor Alois Hajn byl též ideovým otcem návrhu na vybodování pomníku M. Jana Husa v Pardubicích r. 1915. Pomník-dílo sochaře Stanislava Suchardy z Nové Paky však nebyl realizován.
Autor: PhDr. Jiří Kotyk