Akad. archit. Ing. Miroslav Řepa oslavil 24.února pětašedesáté narozeniny. Je to osobnost, která rozhodně patří mezi nejpopulárnější žijící pardubické rodáky nejen pro výsledky své práce architekta uznávané doma i ve světě. Lidé ho tady mají rádi i proto, že i když žil převážně v Praze nebo v cizině, nevynechal žádnou příležitost sejít se s přáteli a spolužáky doma v Pardubicích. Uměl se s nimi otevřeně podělit o zajímavé poznatky z daleké ciziny v době, kdy se ještě tak jednoduše „ven“ nejezdívalo. Z besed, které kdysi začínaly na Dukle setkáním pár přátel, se časem staly vyhledávané kulturní akce i v Hradci Králové a mnoha dalších městech Čech nejen východních. Pořadatelé se nikdy nemuseli obávat o to, zda lidé přijdou, spíš o to, aby se do sálu vešli.
Píši tento článek 22.února 1995, tedy dva dny před narozeninami, kdy budou „Řepovské tématiky“ plné noviny. I při dlouhých výrobních lhůtách našich Zpráv KPP si myslím, že na to, upřímně popřát významnému členu a příteli, nikdy není pozdě.
Všeobecně se ví, že akad. architekt ing.Miroslav Řepa je nejen autorem návrhu čs. pavilonu na Světové výstavě v Montrealu, ale že se bez jeho zkušeností neobešly ani další dvě světové expozice, v Osace a španělské Seville.
S Řepovým jménem je však spojeno především Národní divadlo. Jako jeho architekt v něm strávil většinu tvůrčího života a řídil tady tak rozsáhlé práce jako byla přestavba a rekonstrukce divadla Národního, Smetanova i Tylova.
Vyjmenovat všechny úspěšné projekty architekta Řepy uskutečněné v různých městech republiky, to bychom ani nestačili. Dodnes se mluví například o jeho divadle ve Zlíně, které nejen projektoval, ale i stavěl. K úspěchům patří i stavby, které realizoval doma v Pardubicích, často ve spolupráci s Ing.arch.Lubošem Drimlem. Je to například „INTERHOTEL LABE“, jehož dokonalý interiér nese Řepův rukopis. Architekt interiéru hotelu to vůbec nemá snadné, stará se o všechno, od koberců, přes obklady, řešení stropů a svítidel, nábytek i o umělecká díla, informační systém až po emblémy klíčenek, jídelních lístků či dopisů. V celostátní soutěži architektonických děl let 1985-1986 získal pardubický hotel II.cenu.
Méně známou Řepovou prací v Pardubicích z nedávné doby, opět spolu s architektem Drimlem, je výstavní síň „Ideon“, víceúčelový sál, který vznikl úpravou starších městských lázní na Olšinkách (název má možná připomínat slavný sál „ODEON“ pardubické Veselky.) Miroslav Řepa pokračuje v Pardubicích v tradici svého otce, akademického architekta Karla Řepy. Ten doslova ozdobil Pardubice řadou krásných budov, od pavilónů všesportovní výstavy v „Jiřinkovém parku“ pod zámkem v roce 1931, Průmyslového muzea (dnes potravinářské školy proti kostelu sv. Bartoloměje), přes činžovní a obchodní domy na třídě Míru i jinde, až po nádraží ČD z roku 1958, po architektonické a provozní stránce tenkrát nejlepší v republice.
Je tady ještě jedna zajímavá souvislost Řepů otce a syna. Pod záštitou prezidentů České i Slovinské republiky chystá pražský Hrad napřesrok velkou výstavu věnovanou slovinskému architektu Josipu Plečnikovi a jeho tehdejší přestavbě hradu (dle představ prezidenta Masaryka.) Šlo například o úpravy I. a II. nádvoří, Rajské zahrady, Sloupové síně a bytu prezidenta republiky. A protože žákem Plečnikovým v Praze i v Lublani byl architekt Karel Řepa -otec, není divu, že hlavním kurátorem velké výstavby na pražském hradě byl jmenován architekt Miroslav Řepa -syn….
Ani v rodných Pardubicích zřejmě nepokládají řepovskou tradici jen za otázku minulosti. Svědčí o tom i pozvání „radnice“ k účasti Řepy juniora na hodnocení územního plánu města i úvahy o případných úpravách pardubického nádraží.
Čas nečeká, už i Řepovi mladšímu je 65 let… Naštěstí ne „už“, ale „teprve“, má prý ještě mnoho práce. Tak ať mu zdraví a ten úsměv věčného mladíka, vydrží ještě hodné dlouho!
