Zprávy KPP 1-2/1994

Tato slova jsem si vypůjčil z knihy Josefa Smahy „Dělali jsme divadlo“, když jsem nedávno psal Článek pro Zprávy o pozoru hodnám divadelním herci a režisérovi. Čtenáři mi jistě dají

Pardubice za mých studentských let měly to štěstí, že v nich žilo mnoho výborných zpěváků. Snad to byla štastná náhoda, ale spíše také umění nalézt a vychovat takové zpěváky. Jen

Narodila jsem se v Pardubicích a mám své rodné město velmi ráda. Město se rozrostlo, Pardubice byly dříve malé. „Na Třísle“ se kupovala a prodávala domácí zvířata, koně, krávy, prasata.

Protagonisty tohoto Článku jsou dva sezemičtí rodáci, shodou okolností oba učitelé, jejichž mimoškolní činnost přesáhla svým způsobem hranice regionu a kteří zemřeli právě před šedesáti lety.Starší z nich Josef Ledr

K pojednání o rodu Krausů, otištěnému ve Zprávách KPP 7-8 1993t bych chtěl připojit několik poznámek k Arthuru baronu Krausovi. Jeho osoba mne, jako historika letectví, zajímá především ve vztahu

S rozmachem filmu, a to již v jeho samých počátcích,vznikla nová tvůrčí oblast, jež je vskutku součástí výtvarné tvorby, totiž filmové výtvarnictví. Je to činnost architekta, který pro film navrhuje,

/Úryvek z Pamětí/Otec byl sociálním demokratem spíš konzervativnějšího typu. Znal se s poslancem Modráčkem, úzce byl znám s pardubickými Páčí ovským a Váchou a k sociálním otázkám měl přístup, který