Zprávy KPP 1-2/2001

První zpráva o živelné pohromě v obci Chvojenec pochází z roku 1701 (18. 6.), kdy blesk zapálil stavení Josefa Skutila.

V roce 1740 (20.11.) kolem sedmé hodiny večerní se přihnala nad Chvojenec vichřice… „Na staveních vítr vrchy trhal, stodoly celé kácel, neb na několik loket se vším na jiné místo odtáhl a překlopil…“

Dětství uteče tak rychle, den spěchá za dnem a dojmy malých dětí jsou různé. Někdy se zachytí nějaký zážitek, v podstatě bezcenný, ale utkví v mysli a vybaví se při vzpomínkách…

Loni v srpnu jsme si připomněli 30. výročí jeho úmrtí a 14. února 2001 je to 90 let, kdy se malíř František Vincenc Danihelka, přední představitel výtvarného umění našeho regionu, narodil. Proto jsme zašli do vilky u Matičného jezera na malý rozhovor s jeho ženou, paní Ludmilou Danihelkovou. Paní Danihelková, Váš manžel byl nejen velký umělec, ale také dobrý člověk a výborný společník, který měl jistě hodně přátel. Kteří z nich mu byli nejbližší?

Nejen knižní publikace, ale i videoprogramy s regionální tématikou spatřily v roce 1999 světlo světa a jsou k dostání ve vybraných knižních obchodech a v informačním centru města.

10. října 2000 mohli návštěvníci Státního Okresního archivu v Pardubicích v rámci ?Dne otevřených dveří? (akce Městského festivalu 2000) shlédnout nový dokumentární film o prvním českém letci ?Ing. Jan Kašpar?, který vznikl ve spolupráci SOkA a našeho Klubu přátel Pardubicka. Autorky scénáře Š. Hladíková a B. Baštecká (scénář namluvili dr. Z. Nováková a J. Dohnal) s odborným poradcem P. Svitákem, častým přispěvatelem Zpráv KPP, připravili s režisérem M. Bečičkou kouzelný sestřih nejzajímavějších momentů z počátku české aviatiky. Film bude sloužit i potřebám škol.

22. ledna roku 2000 nás navždy opustila paní Božena Lonková, manželka leteckého konstruktéra a hrdiny odboje Jaroslava Lonka. S paní Lonkovou jsem se seznámil roku 1985 ještě jako student třetího ročníku chrudimského gymnázia. Sháněl jsem tehdy podklady pro svou práci o životě a díle Jaroslava Lonka, psanou v rámci tehdejší středoškolské odborné činnosti. Přijala mě velmi laskavě a ochotně poskytla řadu pramenů – tak se zrodila naše dlouholetá spolupráce, jejímiž plody se staly i články uveřejněné na stránkách Zpráv KPP. Získal jsem její důvěru a vždy se snažil ji nezklamat.

Laskavostí pracovníků Ústředního vojenského archivu v Praze se podařilo získat další zajímavé doklady o výše popisovaném odbojáři z Pardubic Františku Zörklerovi ? Závišovi. Zachovaly se následující doklady:

O živelných pohromách, které zasáhly Býšť, začíná první zmínka již v roce 1733 (3. 6. ), kdy uhodily velké mrazy a padal sníh! Na saních se jezdilo prý až do 2. 7. Vše pomrzlo a nastala velká drahota.

Než se dostanu k osobě Antonína Němečka, je nejdříve potřebné si přiblížit dobu a události, které s jeho odbojovou prací souvisejí. V době 2. světové války měl zpočátku náš zahraniční odboj v čele s Dr. Edvardem Benešem ne právě záviděníhodnou pozici. Šlo především o uchování kontinuity okupovaného Československa v hranicích z roku 1937, o anulování Mnichovské smlouvy a uznání exilové londýnské vlády. Bylo potřebné, aby se exil mohl opírat o čs. ozbrojené složky (mimo bojujících letců to nebylo nejlepší), aby mohl prokázat domácí odboj a doložil výsledky. Nicméně to nebyly záležitosti jednoduché.

Když se 26. července 1648, na samém konci 30leté války, zmocnila švédská armáda, rabující v dobyté Praze, vzácných Rudolfinských uměleckých sbírek a odvážela je kvapně pryč, vypadl z jednoho vozu, vezoucího lup, obraz Spasitele (Salvátora), malovaný na lipovém dřevě. Jakýsi šikula jej hbitě sebral s prašné vozovky a v nejbližší hospodě prodal prvnímu zájemci. Jím byl dnes již bohužel neznámý úředník panství na Košumberku. Když se s obrazem vracel z Prahy, přemohla jej v Chrudimi nenadále nemoc. Nemoc tak silná, že musel ulehnout v domě svého přítele Jana Pfeiffra. Nebylo mu souzeno, aby znovu vstal.