Zprávy KPP 1-2/2003

Péče, kterou Pernštejnové věnovali svému městu Pardubicím, byla příkladná. Dali přestavět původní tvrz na moderní zámek a při něm, zcela od základů, postavit moderní hrazené město. Povolali výborné stavitelské mistry – nejprve mistra Pavla a pak Jiříka z Olomouce, kteří i přes dva velké požáry města v letech 1507 a 1538 nakonec smělou vizi Viléma z Pernštejna dokončili.

Pardubičtí měšťané a sousedé nežili vždy poklidným životem. I v minulosti klidná pravidelnost městského života bývala narušena různými aférami, které pak řešil nejen magistrát, ale někdy musel zasáhnout i hejtman pardubického panství, obzvlášť v případech, kdy aféry se dotkly předních a vážených osob. Časté výtržnosti, mravnostní delikty a pohoršlivé chování některých občanů působily těžkou hlavu i panu primátorovi města Pardubic a celému magistrátu, ale ne vždy pardubický magistrát zakročoval rázně proti provinilcům, takže si zasloužil i několikeré napomenutí od pana hejtmana.

PŘEDEHRA 20. října roku 1740 zemřel rakouský císař Karel VI. a s ním vymřela dynastie Habsburků v mužské linii. Podle pragmatické sankce, která byla vyhlášena 19. dubna 1713 a stanovila, že ??dědičné země habsburského panovnického rodu jsou nedělitelné a přecházejí dědičně jako celek na nej-staršího syna zemřelého krále nebo jeho nejstarší dceru, neměl-li syna??, se trůnu ujala arcivévodkyně Marie Terezie. Mezinárodní záruky pragmatické sankce se však velice záhy ukázaly jako zcela neúčinné v okamžiku, kdy Marii Terezii chyběly jak finanční prostředky, tak i silná armáda (potvrdila se tak slova rakouského vojevůdce Evžena Savojského, že pragmatická sankce bez silného a moderního vojska a plné státní pokladny bude v očích ostatních panovníků jenom cárem papíru).

V prosincových volbách (1869) prohlášen byl starostou Karel Černík, kupec v ulici Zámecké (čp. 1) a nadšený pracovník národní.0) R. 1870 rozhodl se sice vzdáliti úřadu, setrval však a působil i po obnovené volbě z 18. prosince 1870, z 11. března 1871 a z 15. ledna 1874. Život zkrátil si samovolně 6. října 1874. 1) Tyto základní údaje o K. Černíkovi přináší prof. J. Sakař ve svých Dějinách Pardubic. Doplňuje ještě podle protokolu obecního zastupitelstva, že při volbě 6. prosince 1869 obdržel K. Černík 21 hlasů a jeho protikandidát ? Václav Bubeník, jemuž jako starostovi dělal Černík náměstka – 5 hlasů.

I tyto desky mají svůj osud. Jsou to němí svědkové naší historie. Zub času neúnavně ubírá na jejich původní kráse. Jsou většinou nenápadné a tím jsou také často míjeny bez povšimnutí. Dovolte mi, abych se v této souvislosti zmínil o několika neutěšených případech.

V poslední třetině 19. století vznikají v Pardubicích firmy, které položily základ ke slávě pardubického průmyslu. Na počátku 20. století a hlavně po roce 1918 počet firem velmi rychle stoupá. V roce 1938 se uvádí, že v Pardubicích existovalo na 3000 firem, včetně 51 továren. Ovšem ne každý podnikatel si mohl založit velký podnik, či dokonce továrnu. Většinou vznikaly drobné firmy, z nichž některé existovaly třeba jen několik roků či měsíců. Materiál o těchto firmách se zachoval jen zlomkovitě a badatel je mnohdy nucen konstatovat jen několik základních údajů.

Situace v Pardubicích se tedy v době předvolebního boje silně radikalizovala. 24. února se ještě konala další předvolební schůze NOF ve velkém sále Zlaté štiky. Schůze se zúčastnilo asi 1500 lidí, kromě asi 70 junáků NOF z Prahy a okolí Pardubic. Předsedal lékař F. Novotný z Chrudimě, řečnili V. Vážný, redaktor Fašistických listů z Prahy Josef Kučera a za Junáky NOF jistý Trnka, také z Prahy.

Mezi výrazné postavy tzv. ?pardubické chemie? patří bez veškerých pochyb také prof. Dr. Ing. Miroslav Večeřa, DrSc. Tímto pořadím je možné také doložit posloupnost a generační souvislost mezi učitelem (prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc.) a žákem, jak to konečně lapidárně bylo již uvedeno v předchozím článku. Od předcházejících pardubických chemiků se snad lišil pouze v tom, že neměl tak bohatou odbornou minulost, resp. praxi. Prof. Dr. Ing. Miroslav Večeřa, DrSc. již v roce 1943 nastoupil do laboratoře prof. M. Jurečka a tam ve vysoce odborné a tvůrčí atmosféře Výzkumného ústavu organických syntéz v Pardubicích – Rybitví dozrál jeho odborný profil.

První číslo Bohdanečského Zpravodaje vyšlo v roce 1957 a nedochovalo se. Nevíme o pohnutkách, které k narození periodika (místních novin) vedly. Ze zachovalého torza BZ v městském archivu se dovídáme, že to byla pomoc voleným funkcionářům a úředníkům městské správy při prosazování dobové politiky, kterou BZ procházel. Předchůdcem těchto novin podle ústního podání byly Bleskovky.

Jaromír Lahulek se narodil v Pardubicích 26. listopadu 1892 jako syn výborného hudebníka. Základní vzdělání získal nejen na reálném gymnáziu, ale později i na obchodní akademií v Chrudimi, kterou absolvoval v roce 1912.