Zprávy KPP 1-2/2004

Špatná hospodářská situace, nesmírná bída venkovského obyvatelstva, způsobená neustálými válkami, neúroda a hlad v létech 1771 – 72 a následek všeho selské povstání v r. 1775, přimělo Marii Terezii k urychlenému řešení poddanských poměrů. 13. srpna 1775 byl vydán nový robotní patent, který upravoval robotní povinnosti poddaných, začala se také vytvářet t. zv. aboliční soustava (převedení roboty na peněžité částky), ale důležitější pro poddaný lid byla raabizace, uskutečněná na všech komorních a exjezuitských panstvích. Podstatou raabizace (ve skutečnosti pozemková reforma 18. století) bylo zrušení panských dvorů a takto získané pozemky i jiné nevyužité pozemky přiděliti chalupníkům, domkařům a jiným bezzemkům do dědičného nájmu. Na pardubickém panství připadla také v úvahu také půda získaná vysušením panských rybníků. 1) Vrchnost tak přestala hospodařit na svých pozemcích a ve své správě si ponechala pouze lesy.

X. Činnost NOF v Pardubicích roku 1933 ve znamení t.zv. židenického puče a vnitřních sporů Rok 1933 se stal rokem velké polarizace názorů v pardubické jednotě NOF, jež měla svůj počátek již v roce 1932. Svědčí o tom hlášení v presidiálních spisech z 30. května 1932 inspirované zřejmě Vážného statí v Českých směrech (č. 31) s titulem ?Chceme druhý Čeljabinsk! (tedy incident jde o přirovnání k incidentu s bolševiky z 22. 5. 1918 ze sibiřské anabáze čs. legií v Rusku pozn. J. K.) Článkem, nepodepsaným (byl označen jen značkou trojúhelníčkem) se naznačovalo přání NOF snést i konfrontaci se státem a jeho mocenskými orgány. Podle dr. J. Vítka se proslýchalo, že tajným poradcem V. Vážného je známý pardubický architekt Boža Dvořák (1864 – 1954), bytem Sadová ulice čp. 258 (dnešní Bulharská pozn. autora) Situační zpráva z května 1932 hovoří též o t. zv. Gajdově fondu, jehož správcem v Pardubicích byl jeho oblíbenec obchodní zástupce Stanislav Manych (Svatojanská ul., dnešní ul. bratranců Veverkových), který oponuje Vážnému.

Pozornému čtenáři regionálního tisku jistě neuniklo, že jednání o dokončení labské vodní cesty do Přístavu Pardubice je stále ještě v nedohlednu. Jablkem sváru jsou právě zmíněné ?Slavíkovy ostrovy? pod Přeloučí. Názory zástupců t. zv. tripartity, t. j. Ředitelství vodních cest ČR, Ministerstva životního prostředí a především ekologických aktivistů ? občanského sdružení Svoboda zvířat z Hradce Králové, jsou diametrálně odlišné.

Z bohatého životopisu (I. část) Osudem trpce pronásledovaný mnohostranný český hudebník Karel Moor pocházel z Lázní Bělohradu, kde spatřil světlo světa dne 26. prosince 1873. Po absolvovaných studiích (gymnázium Hradec Králové, Chrudim, Hostinné) další vzdělání mu poskytla především pražská varhanická škola, ale ve zpěvu a ve hře na varhany se zdokonalil ještě ve Vídni i v Terstu. Potom byl nějaký čas učitelem zpěvu na reálce v Pardubicích (1897 – 1898), odešel do Prahy a vstoupil do redakce Času jako hudební referent.

Hned v úvodu je třeba určit, jak je termín ?náš kraj? v tomto článku chápán. Nejde tu o volnou, přesněji neohraničenou krajinu, nýbrž o zřetelně vymezenou administrativní jednotku, jak ji stanovuje zákon o vytyčení územně správních celků. Jde tedy o Pardubický kraj v celé jeho šíři, tj. od Chvaletic po Jeseníky. A nebyli bychom v Čechách, abychom se i v tomto našem kraji nemohli pochlubit dlouhou řadou znamenitých muzikantů ? skladatelů, kteří se tu narodili a svými díly přispěli k výborné úrovni české hudební kultury. Připomeňme si ve stručnosti některá taková jména.

Bohumír Prokop, inspektor finanční stráže v Pardubicích, dvojče Karla Prokopa, spolupracoval s odbojovou skupinou Úvod pro vysílačku SPARTA, která pak byla odhalena (zaměřena) v Praze – Jinonicích. Pracoval v odboji již od začátku pronásledování českých obyvatel v pohraničí, tzv. Sudetech. Pomáhal při útěku ohrožených lidí do vnitrozemí. Sbíral peníze pro sudetské uprchlíky a po začátku okupace i pro rodiny zatčených. V našem bytě byla ?přestupní stanice? pro prchající ze Sudet, později i pro lidi ohrožené zatčením (např. ing. Friedl z Prahy-krycí jméno Bílek), na další jména si bohužel již nevzpomínám. Mohli se najíst, umýt, přespat, vyprat si oblečení a pak pokračovat dál. Stalo se i to, že přišli v nočním prádle pod kabátem půjčeným nádražákem.

Dnešní kapitolu budeme věnovat pardubickým fotoateliérům. Album a sbírky starých fotografií mají v sobě cosi kouzelného, něco, co je prodchnuto starobylostí a památečností. Je to onen zvěčnělý okamžik, který nám umožňuje pohlédnout do tváře ulic a měst, jak vypadaly kdysi dávno, třeba na počátku našeho století. Pro badatele v oblasti firemních značek mají staré fotografie jedinečný význam. Fotografie ulic, jednotlivých domů nebo speciálně jednotlivých živností a továrních objektů nám umožní udělat si obrázek (místopis), jak zkoumaný objekt vypadal v tom určitém čase. Na fotografiích ulic můžeme rozeznat jednotlivé vývěsní štíty (tzv. vnější označení) a na nich firemní značky nebo ochranné známky firmy. Dobové fotografie jsou pak základním pramenem pro zjišťování firemních značek jednotlivých fotoateliérů.

První záznam o živelné pohromě v obci Lukovna (poblíž Kunětické hory) je veden retrospektivně v roce 1921 (1. 10.). Kronikář popsal v tomto roce dosud největší požár v historii obce, který vypukl u Františka Mlatečka (čp. 9) a velmi rychle přeskočil na sousední stavení čp. 10, patřící Antonínu Bačinovi. Záhy se ocitl v plamenech i dům čp. 12 Františka Sluky.

Na rok 2003 připadalo 465. výročí zhoubného požáru pernštejnských Pardubic, o němž říká „Paměť“ na přídeští tzv. druhé městské knihy, že „léta od narození Syna Božího pána Krista tisícího pětistého třicátého osmého v pátek po slavné památce vtělení pána Krista jinak Zvěstování Panně Marii město Pardubice vyhořelo všecko toliko sedm domů zůstalo“. V ten pátek po zvěstování Panny Marie v roce 1538 bylo dvacátého devátého března.

Ve zprávách KPP č. 9 – 10/1988 vlastivědná abeceda Dr. Theina bylo uvedeno heslo Karel Bezdíček, praporečník, od prof. dr. Jiřího Frajdla, CSc. Protože tento dobrovolník byl znám jako praporečník 1. roty praporu C, dovolím si uvedené heslo doplnit údaji týkajícími se konkrétně tohoto praporu.