Zprávy KPP 11-12/1994

Mons. Karel Otčenášek (narozen 13.dubna 1920 v Českém Meziříčí u Opočna), od 21.prosince 1989 sídelní biskup královéhradecký, byl v letech 1950-62 vězněn. Své osudy vylíčil roku 1991 M.Zavřelovi, který je vydal v brožuře „Otec biskup Karel“ (vyd. M.Zavřel Havlíčkův Brod, vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. nákladem 3.000 výtisků). V říjnu 1949 se stal Karel Otčenášek vicerektorem hradeckého bohosloveckého semináře. V červnu 1951 byl však seminář komunistickým režimem zrušen. Se svolením papeže Pia XII. byl K.Otčenášek 30.dubna 1950 tajně vysvěcen Dr.Mořicem Píchou na biskupa, což později státní úřady zhodnotily jako protistátní činnost a velezradu. Na jaře 1951 byl biskup Otčenášek násilně převezen do internačního tábora pro kněze a řeholníky v Želivě.

Musím se zmínit o události, která dnes ve vzpomínkách Pardubic zaniká, ale která měla svůj význam. Byla to Výstava tělesné výchovy a sportu v roce 1931. A zasluhovala by ta výstava nějakou publikaci, neboť byla zvláštní a od té doby neopakovaná. Jak idea výstavy vznikla, nevím. Ale jistě zde působily reminiscence na úspěch hospodářské výstavy v roce 1903, úspěch brněnské Výstavy soudobé kultury v roce 1929, pýcha z hospodářského boomu republiky do r.1929, který byl tak zmražen krizí r.1929 a kdy se asi pojetí a úkol stavby výstavy měnily na „protikrizovou hladovou zeď“ i snaživých pardubických živnostníčků a továrníčků něco vydělat. Překvapující u koncepce výstavy jest ovšem velkorysost v pojetí, která myslím s minimálními prostředky vyřešila spoustu problémů Pardubic a umožnila jim přeskočit ohrádku malého města do ohrady měst rostoucích hospodářsky i kulturně. Výstava umožnila urbanisticky vyřešit náměstí před Zelenou branou s hotelem Grand a dříve technickým muzeem, pak mlynářskou školou, hráz v lučinách pod Zámkem i parkovou úpravu samotných lučin v inundaci.

Ředitelství spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze rozhodlo, že na podzim 1939 zahájí výstavbu nového závodu na výrobu barviv a léčiv u Pardubic na katastru obcí Blatníkovská Lhotka a Rybitví. Nový závod měl nahradit záborem ztracený podnik v Ústí n.L. Koncepci výrobního programu nového závodu navrhl generální ředitel SPOLKU Dr.V.Ettel se svými spolupracovníky.

Začátky hokeje v Pardubicích jsou spojeny s tenisovým klubem LTC Pardubice, který měl tenisové dvorce pod zámkem a na těchto dvorcích se v zimě hrál hokej. Později ještě byly oddíly hokeje ve Svítkově a Rapid na Haldě. Neexistovaly vysoké mantinely a hrací plocha byla ohraničena obyčejnými prkny, které tvořily mantinely. Teprve později byly pořízeny vysoké mantinely, a to na základě dobrovolné aktivity členů hokejového oddílu, kteří v rámci akce pořízení mantinelů prodávali „prkna“ po 1,- koruně a tak získali peníze, ale to bylo až v poslední době existence plochy na LTC, poněvadž již se připravovala plocha zimního stadionu a tam byly mantinely přeneseny a doplněny dalšími potřebnými díly. Ale i zde byly ještě potíže, bylo utvořeno družstvo pro výstavbu stadionu, které shánělo potřebné peníze. Tehdejší úprava ledové plochy byla primitivní, led se tvořil postřikováním plochy hadicemi a tento způsob byl zachováván i v první době na zimním stadionu.