Zprávy KPP 11-12/1996

Ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka čís. 5-6/1996 se na str. 149 zmiňuje dr. Jiří Kotyk pod titulem „Z nové regionální literatury“ o sešitu číslo dvě vlastivědné ediční řady AB Zet Pardubicka (vydala Společnost pro rozvoj Pardubicka ), který přináší práci Miloslava Huňáčka s názvem „Pamětní desky a jiné pamětní nápisy na Pardubicku“.

13. srpna 1996 zesnul v Praze po krátké těžké nemoci ve věku 80 let JUDr. Otakar Koutský, dlouholetý člen výboru Klubu přátel Pardubic v Praze. Znali jsme jej jako výborného specialistu ve svém oboru (pracoval do posledních chvil jako předseda Kazachstán Czechoslovak – Trade Company s.r.o.), skvělého debatéra a vypravěče, znalce mnoha světových jazyků, muže s pozoruhodnou sportovní dráhou a hlavně přesvědčeného pardubického patriota.

JUDr. Alois Calaš byl v době okupace okresním soudcem Okresního soudu v Pardubicích. Byl to vysoký člověk neobyčejně hezkého vzhledu a zdál se býti určen k úspěšnému životu v budoucnosti, protože měl všechny předpoklady k vyniknutí nad průměr. Okupace mu to však nedovolila.
Byl z rodiny, která se nebojácně postavila proti teroru a zapojila do ilegality. Podrobnosti mi nejsou známy, ale vím, že jeho bratr Jiří byl žalářován a v roce 1943 v Drážďanech popraven, rodiče jeho byli též uvězněni, otec ve vězení zemřel.

Jedním z kladů obrozenecké doby našeho národa bylo rozšiřování vzdělání, směrované především k venkovu. Z toho důvodu jako houby po dešti začaly vyrůstat stavby těchto škol ve spádových místech okresů. Jedna z těchto staveb byla budova měšťanské školy (lidově měšťanky) v Bohdanči, která v letošním roce oslavila 10OIeté jubileum svého trvání. Školní dvoukřídlá budova kromě kostela a radnice vévodící náměstí byla postavena zhruba za půl roku, což na tehdejší dobu byl úctyhodný výkon.

Zrušení roboty v roce 1848 přineslo i změnu v organizaci politické správy a vyvolalo řadu různých správních reforem. Zákon obecní ze 17. 3. 1849 zrušil patrimoni-ální úřady a místo nich zavedl v roce 1850 nové úřady politické a soudy civilní a trestní. V této souvislosti zanikl nejen vrchnostenský úřad v Pardubicích, ale i v obcích byl zrušen úřad rychtáře a místo rychtářství se stala nejnižší správní jednotkou obec.

Muzeum a zbraně se pak staly hlavní náplní mého života, pravidelně jsem se účastnil i schůzí spolku a dokonce jsem měl pak tolik odvahy, že jsem požádal „staré pány“ o zakoupení elektromotoru s brusnými a leštícími kotouči. Ale byl jsem uznáván a brán vážně – motor jsem brzo dostal. To při úzkostlivém hospodaření pana inspektora byl určitě úspěch. Dobře si pamatuji, s jakými obavami jsem vždy motor spouštěl.