Zprávy KPP 11-12/1997

28. července 1997 oslavil pan profesor Macháček osmdesátiny svého života v dobré svěžesti. Při dřívějších kulatých životních jubileích bylo ve „Zprávách“ důstojně vzpomenuto „pilíře“ Klubu přátel Pardubicka (KPP) tradiční charakteristikou.

O této publikaci již byla stručná zmínka na těchto stránkách (2). Avšak bezesporu bude potřebné si o ní povědět o něco více.

Údaje o životě a činnosti ing. Jana Kašpara před březnem či dubnem 1910 dosud čerpáme především z jeho vzpomínek. Týká se to zvláště jeho působení v Německu v letech 1907 až 1909.

Budu vám vyprávět útržky ze života muže, jehož jméno mi ještě před šesti sedmi roky (jako asi nyní vám) neříkalo vůbec nic. Jméno Jan Konečný, nebo jak se psal v době své spisovatelské činnosti ve Vídni, Jan Nepomuk Konečný, jsem poprvé četl v seznamu čestných občanů města Pardubic, který zveřejnil archivář Zdeněk Bičík.1

Letos uplynulo devadesát let od slavnostního položení základního kamene budovy divadla dne 16. května 1907.

Ačkoliv Jindřich Němeček nebyl pardubickým rodákem (narodil se 31. ledna 1894 v Chocenicích u Kolína), prožil v Pardubicích řadu let, když zde působil jako předák ve vozovém depu ČSD.

Blížil se soud. Chodili jsme se učit podle soudního protokolu, co máme mluvit. Také jsme museli podepsat, že bylo s námi slušně zacházeno.

Továrna byla založena Johannem Heinrichem Franckem roku 1880 a zabývala se výrobou kávových náhražek a přísad do těsta. Do roku 1919 patřila akciové firmě Jindřicha Francka synové se sídlem v Linci.