Zprávy KPP 11-12/2001

(K dějinám tvrzí Sušiny a Žáravice) Území okresu Pardubice patří k regionům, kde ve 13. – 15. století měla silné majetkové pozice nižší šlechta a proto zde vznikl velký počet tvrzí, zatímco typických středověkých hradů zde bylo málo. Tvrze z Pardubicka záhy získaly svého historika ve Františku Alexandrovi Heberovi, na jehož práci potom navázal v počátečním období svého díla o českých hradech, zámcích a tvrzích August Sedláček.

První zprávy o živelné pohromě v obci Choltice jsou z roku 1848 a 1850,kdy se hovoří „o velkém ohni“. Zejména požár z roku 1850 byl velký a shořelo při něm mnoho domů (počet není v kronice uveden). V záznamu se uvádí, že Choltice měly v roce 1820 96 domů a po velkém požáru z roku 1850 přibylo v obci pouhých 8 domů.

Schůze Velké fašistické rady v Brně ve dnech 2.-3. ledna 1927 zvolila do čela NOF nové sedmičlenné direktorium v čele s generálem ruských legií R. Gajdou. „Přijel jsem. neboť bojovati pro mocnou vlast jest i pro mne cílem života.“ řekl nový Vůdce. Z generála. superarbitrovaného 7. srpna 1926. se stal vůdce politické strany českého fašismu. Národní obec fašistická jeho příchodem získala do čela autoritativní osobnost stoupenci dosavadních frakčních křídel (R. Mach. J. Pobuda. F. Zahrádka) byli vyloučeni.

Před 59 lety se naplnil osud velké části židovské komunity z Pardubic, 5. a 9. prosince 1942 bylo do terezínského ghetta odvezeno ve dvou transportech přes 1200 osob, z toho polovina z Pardubického kraje.

Termín 15. duben 1951 byl uveden na povolávacím rozkaze k nástupu vojenské základní služby do Komárna na Slovensko, na základě obvodní klasifikace „sch. b.v.A“ při odvodu z 7.2.1951.
Staré pardubické nádraží poznamenané vá1ečnými léty, resp. leteckými nálety čtyřicátých let bylo svědkem tichého, záhadného a nejistého příchodu branců s tradičními černými dřevěnými kufry v předvečer 15. dubna před padesáti lety.

Současníci. věkem nad 75 let se dobře pamatují na poutě a poutní procesí. kterými žila republika kolem roku 1930. Byl to projev lidové zbožnosti. vyúsťující do Mariánské úcty. zvláště na vesnicích. Tehdejší střapatí kluci a načinčaná děvčátka tomu moc nerozuměli. ovšem byla to jedna z forem přivádění dětí i občanů k Bohu.

Jaroslav Durych (1886 – 1962) byl znamenitý slovesný umělec a vyhraněný publicista, který se po celý život hlásil ke katolickému křesťanskému názoru. Z tohoto úvodního stručného konstatování vyplývá charakteristické životní a literární osudy tohoto velikána české literatury 20. století. V několika posledních letech je možné pozorovat doslova vydavatelské žně díla J. Durycha, ať už díla známého. či z různých důvodů neznámého. Smyslem tohoto příspěvku je upozornit čtenáře na nově vydané knihy J. Durycha, zvláště pak na autorův vztah k Pardubicím.

Na rok 2000 připadlo 60. výročí úmrtí Františka Karla Rosůlka (20.1.1859 – 28.12.1940), čestného občana rodných Pardubic. Této pocty se mu dostalo za jeho celoživotní dílo – za dlouholetou úspěšnou pedagogickou činnost v řadě škol našeho okresu a v samotných Pardubicích a za s ní nerozlučně spojenou neúnavnou činnost kulturního a osvětového pracovníka. zejména však za jeho monumentální dílo o našem regionu, monografii „Par- dubicko-Holicko-Přeloučsko“, která vycházela v sešitovém vydání od počátku století do roku 1926 a kterou Rosůlek redigoval a v níž byl autorem převážné části statí. Tedy za dílo, které je pro osvětové a kulturní pracovníky dodnes zdrojem nepostradatelných obsáhlých informací o regionu, a také pocty za šedesát roků, plných práce slovem i perem na poli školském. národně vzdělávacím, hospodářském, 1iterárním, muzeálním. sběratelském a vlastivědném.

30. července 2001 skončil plodný život výtvarníka, grafika a básníka Vojmíra Vokolka, prostředního a posledního zemřelého ze tří bratří, kteří výrazně obohatili českou kulturu. Narodil se 3. června 1910 v rodině známého pardubického tiskaře. Byl sice pokřtěn jako Josef, ale za umělecké jméno zvolil Vojmír (jen v poslední době zašifroval svou osobnost za pseudonym Josef Múller). V letech 1928-32 studoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliéru Jaroslava Bendy, v letech 1932-34 potom Akademii výtvarných umění v Praze, speciální třídu F. T. Šimona. Bydlel tehdy v Praze s Jiřím Trnkou a Františkem Muzikou. Roku 1937 absolvoval studijní pobyt v Itálii. Za svůj dlouhý život vystavoval málo: v roce 1937 a o rok později s F. V. Danihelkou.