Zprávy KPP 11-12/2004

Příběh velitele paravýsadku SILVER A npor. Alfréda Bartoše byl už mnohokráte probírán a zdálo by se, že se již nic nového nedá nalézt. Ve Státním archivu v Zámrsku jsou uloženy zajímavé dokumenty (1), a to ve spisech Mimořádného lidového soudu Chrudim týkající se procesu s příslušníkem pardubického gestapa Hubertem Hanauskem. (2).

Za války jsme bydleli v Pardubicích ve Smilově ulici č. 319. Byt byl v 1. patře a okna z pokoje byla do ulice. V pohledu z protějšího chodníku to byla první dvě okna zprava. Bylo zřejmě teplo, protože jsme měli okna otevřená. Zaslechl jsem několik výstřelů, spěchám k oknu a vidím běžet člověka od Svatojánské ulice po protějším chodníku ke křižovatce s ulicí Sladkovského. Asi v místech domu dětského lékaře MUDr. Josefa Bartoně prchající něco zahazuje, měl jsme dojem, že ke sklepním okénkům Bartoňova domu. Během další střelby se už skácel, řekl bych, že u druhého domu od křižovatky. To již doběhli Němci, mířili do oken a řvali Fenster zu apod. Okno jsem tedy zavřel a víc nevím, protože se stále rozhlíželi po oknech a hrozili střelbou.

(* 4. 10. 1894 v České Třebové, + 10. července 1983 v Rybitví) Stalo se, aneb muzikantská perlička? Říká se o profesorech, že jsou zapomnětliví, ale ono se o také může státi i jinému, bohulibému tvoru, třebas i řediteli kůru. Bylo to v Žirovnici, kde hudbu kostelní a jinou provozoval skladatel Josef Císař.

Rozhovor s jedním z nejstarších členů KPP, pilným čtenářem Zpráv, známým pardubickým sportovcem a rodákem žijícím léta v Olomouci, Pavlem Jarkovským. Když Pavel občas přijede do Pardubic, hlásí se k němu nejen staří Plynostaváci, účastníci kdysi slavných staveb ?energetických magistrál ze SSSR do západní Evropy?,ale především dříve narození pardubičtí sportovci všeho druhu, přátelé jezdectví, fotbalisté. tenisté, hokejisté všech těch pardubických S.K., AFK, LTC, Ohrad a mnoha dalších klubů, kteří Pavla Jarkovského ze sportovišť dlouhá léta dobře znají, protože s ním hráli.

V září 1946 jsem nastoupila do sexty pardubického gymnázia ve Štefánikově ulici. Již po několika dnech jsem si nemohla nevšimnout štíhlého pihovatého mládence středního vzrůstu s krásnýma hnědýma očima. Vlasy měl rovněž hnědé, o odstín světlejší než oči, jež hypnotizovaly školní vchod a rozzářily se jak půlnoční slunce, když se v něm objevila elegantní krasavice s dolíčky v růžových tvářích. Políbil jí ruku, odebral tašku a provázel k domovu, důsledně zachovávaje místo po její levici. Okouzlená takovou mírou Kinderstube zeptala jsem se spolužačky Věry Červenkové, dcerky z pardubické patricijské rodiny, kdo to je. ?Oktaván Matoušek a Hašková ze septimy,? zněla odpověď.

Když jsem si přečetl přílohu Zpráv o Kunětické hoře, rozhodl jsem se přispět několika poznámkami z dřívější doby o této památné hoře. Je obecně známo, že celý masiv hory je z čediče, a to ne zcela obyčejného. Černý čedič vyniká bílými krystalickými tečkami neboli peckami z křemene, podle kterých lze jej poznat a určit jeho původ. Tak třeba si pamatuji, že stará Karlova ulice (dnešní ulice Karla IV.) v Pardubicích byla původně dlážděna včetně chodníků čedičem z Kunětické hory. To bylo ještě začátkem třicátých let, dnes je tam samozřejmě asfalt.

Znovu chceme vzpomenout na velkého milovníka koní, jehož jméno nese druhá kvalifikace pro 114. Velkou pardubickou České pojišťovny, na pana majora Miloše Svobodu z Pardubic. Na přísného a hrdého vojáka, na dvojnásobného vítěze Velké pardubické, na mnohaletého aktivního činovníka dostihové komise a kronikáře Velké pardubické i znalce anglické Velké národní v Liverpoolu.