Zprávy KPP 3-4/2002

Ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka (1) jsem psal o paravýsadku SILVER B, který byl vysazen dne 29. prosince 1941 u Kasaliček na Pardubicku. Členy Silver B byli rotmistr Jan Zemek a četař Vladimír Škácha. (9). Už v Anglii dostali záchytné adresy, mezi nimiž byla i adresa a heslo na Františka Buršu v chrudimské spořitelně. Tato adresa a jiné pocházely od Bohumila Laušmana (2). Ve spořitelně se měli u Burši hlásit heslem ?Jsem Skočdopole. Jsem bratr Franty Skočdopole, který se měl hlásit u vás?, dále pak lístkem s číslem 54321. Schůzka v Chrudimi se měla uskutečnit až po odvysílání smluveného hesla z Londýna v českém vysílání BBC. Mj. mělo tak dojít ke kontaktu se skupinou SILVER A. Podobně se u Burši měl hlásit a do Chrudimi také bezvýsledně jel Josef Valčík (3).

Toto sdělení navazuje na předchozí články publikované v tomto časopise během minulého roku. Zabývaly se historií dětského oddělení s přihlédnutím k funkčním obdobím primářů oddělení. Poslední popisuje období 1962 ? 1973, kdy v čele oddělení stál Doc. MUDr. Jan Ringel, CSc. Po jeho odchodu na pražskou kliniku pak necelý rok jeho žena MUDr. Jarmila Ringelová Tomášová. Po jejich odchodu se zdálo, že nebude možné pokračovat ve stávajícím úspěšném trendu oddělení, snad také proto, že během doby odešly i další fundované lékařky MUDr. Radmila Homolova, MUDr. Iva Titzová, ale i staniční sestry oddělení ? převážně na dětské oddělení v Chrudimi.

Životní jubileum paní Marie Chudé, čestné občanky Pardubic a dlouholeté členky redakční rady našich Zpráv KPP, je skutečně neuvěřitelné? Podíváme-li se uceleně na její vlastivědnou práci, uvidíme bezpočet jejích přednášek o starých Pardubicích pro veřejnost s promítáním diapozitivů, dále množství populárních článků ve Zprávách většinou vycházejících z jejích osobních vzpomínek, rejstříky mnoha ročníků našeho časopisu, články v Pardubických novinách a novinách Pernštejn s pravidelným vánoční rozjímáním, s rodinnou kronikou, v níž detailně popsala pohnuté osudy své rozvětvené rodiny, dvě sbírky básní a samozřejmě krásné Pardubické vzpomínky s obrázky J. Daňka a H. Mandysové. Dřív, než náš časopis dostal moderní, počítačem připravenou podobu, psala paní Marie řadu let se vzornou úpravou i Zprávy.

Traduje se, že pardubičtí představitelé byli prozíravější, než chrudimští, když Pardubice r. 1845 získaly dopravní spojení se světem, které jim do té doby chybělo, novou železnicí. To nesporně Pardubicím umožnilo přestihnout tehdy významnější krajské město Chrudim. Tradice ale nebude zcela pravdivá, hrály zde roli nejvyšší, vídeňské vlivy. Doplňme si naše znalostí historie dopravy na Pardubicku z pohledu Chrudimáka.

Tato dnes u nás již velmi málo útlá knížka pro mládež vyšla nákladem Emila Šolce v Telči někdy na přelomu dvacátých a třicátých let XX. století. Třemi barevnými ilustracemi ji doprovodil malíř J. F. Hetteš. Dnes již bohužel není v žádné veřejné knihovně v Pardubicích, dá se však vypůjčit ve Stát. vědecké knihovně v Hradci Králové.

Přinášíme kapitolu ze života sestry boromejky Matky Vojtěšky Hasmandové, jejíž proces blahořečení probíhá na brněnském biskupství. Narozena v Huštěnovicích u Velehradu 23. března 1914, vstoupila jako devatenáctiletá k boromejkám. Po noviciátě a slavných řeholních slibech působila jako učitelka a ošetřovatelka v domech české větve své kongregace. Potlačení řeholních domů komunisty r. 1950 ji zastihlo v Prachaticích jako představenou Domova důchodců, pojmenovaném po svatém Janu Nep. Neumannovi. Tam na přání své generální představené Bohumily poskytla přístřeší jednomu knězi, který byl hledán policií. A tak byla zatčena i ona, 10. září 1952, dovlekli ji z kaple, kde ještě přijala cestu Tělo Páně, své viaticum.

Zatímco známé pardubické mlýny zahajovaly svoji činnost až začátkem 16. století, historie tohoto mlýna sahá až do roku 1264. Dokumentace týkající se tohoto mlýna, kterou mám k dispozici, je velmi zajímavá a rozsáhlá. Zahrnuje celé jeho období až po současnost, je v rozsahu 30 stran. Pro Zprávy KPP jsem z této dokumentace vybral některé zajímavosti. Fotografie objektu je z roku 1998.

Chtěl bych se ještě zmínit o jednom zvláštním a málo známém verbunku. Počátkem roku 1704 došlo na hejtmanskou kancelář milostivé poručení, aby ?k nynější důležité potřebě vojenské jedna každá vrchnost na svůj vlastní náklad jisté kvantum myslivcův odvésti má?. Z pardubického to mělo být 38 střelců.

16. června 1930 uspořádaly Nezávislá obec legionářů a Národní střelecká jednota, tedy organizace evidentně spjaté s NOF, za podpory národně ? demokratické strany v Pardubicích u Zlaté štiky tryznu za cara Mikuláše II. Romanovce, poslední ruského cara zavražděného bolševiky 17. července 1918 v Jekatěrinburku. Památku cara Mikuláše uctili ve svých projevech ruský emigrant Černovir a bývalý generál ruských legií R. Gajda.

Církev byla založena 8. 1. 1920 jako reakce na vznik samostatného Československa, snaha o vyjádření vlastenectví a národních tradic, respektování Husova dědictví a oddělení od rigorózního katolického náboženství s vazbami na bývalou habsburskou monarchii. Tehdejší modernismus vedl řadu katolických kněží k tomu, aby se bohoslužby konaly v národním jazyce, aby se na církevní správě podíleli i laici, aby celibát byl dobrovolný a aby všichni přijímali podobojí. Tyto navrhované reformy Vatikán opakovaně odmítl a proto se někteří čeští katoličtí kněží rozhodli o vánocích 1919 sloužit mše česky místo dosud užívané latiny. Přihlásili se tím k tradici cyrilometodějské i ke Komenskému. Věřící to přijali nadšeně a tak do dvou týdnů došlo k vyhlášení samostatné Církve československé, která se zakrátko stala druhou největší církví v Československu. Mezi čelné představitele patřil ThDr. Karel Farský, profesor náboženství v Plzni.