Zprávy KPP 5-6/1995

Při archeologických pracích v chrámu sv.Bartoloměje v Pardubicích vy-zdvihl jejich vedoucí Mgr. Martin Ježek ve východní části severní boční lodi tělesné ostatky Jana Starzechowského, 8.pobělohorského katolického děkana v Pardubicích, který byl polské národnosti. Děkanem byl od 6.května 1640. Jednalo se zřejmě o muže nepokojné povahy a ducha. Podle zápisu z arcibiskupského archivu z 10.prosince 1641 vedl spor s jezuity, nepohodl se však též s purkmistrem Pardubic Jiříkem Šapiem. Ten 28.července 1642 prosil u konsistoře o výměnu Starzechowského za litoměřického děkana.

edakce ZKPP zveřejnila v čísle 11 – 12/1994 Váš průzkum zájmů o brožuru pamětních desek a nápisů na pomnících. Přibližte, prosím našim čtenářům, jak tato sbírka vznikala a kolik času zabralo její shromáždění a kompletace.
Úvodem musím podotknout, že sběratelstvím se zabývám již padesát let. Vystřídal jsem různé obory této činnosti, za zmínku stojí sbírka přísloví a pořekadel /90 tisíc kusů/, nejvétší sbírka povětrnostních pranostik v býv. ČSR, sbírka sokolských odznaků a odznaků týkajících se našeho města.

V domově důchodců v Pardubicích U kostelíčka žije již delší dobu paní Marie Chmelíková z Husovy ulice. Třebaže začíná 86.rok svého života, přes těžkou oční chorobu má velmi dobrou paměť.
Vzpomínali jsme na naše mladá léta, která jsme společně prožili v Orlu. Ten tehdy začínal v budově tehdejšího děkanství. I když jsme tam chodili do 30.let, vzpomínky na různé události zůstaly.

Město Holice, jedno ze tří měst v pardubickém okrese, má ze strategického hlediska velmi význačnou polohu. Leží totiž na hlavní silnici, spojující Moravu s Prahou. Právě v Holicícch se hlavní tah rozdvojuje na Hradec Králové a na Pardubice a Prahu. Tento důvod, to jest zablokovat státní silnici do Prahy, aby Němci nemohli přisunout posily a přitížit tak bojujícímu hlavnímu městu, byl jedním z nejpádnějších, které přispěly ke vzniku povstání v Holicích v prvních květnových dnech roku 1945.

Padesát let už uplynulo od ukončení nejkrvavější války v dějinách lidstva a přece se k této události pamětníci i historici neustále vracejí a asi ještě dlouho vracet budou, protože vinou poválečného vývoje byly u nás mnohé události / i osobnosti / zamlčovány či zkreslovány podle potřeb tzv. třídního pojetí dějin. Zajímavé je, že většina dosud publikovaných prací o osobnostech druhé světové války se týká těch, kteří svým hrdinstvím a statečností přispěli k osvobození naší republiky, a zapomíná se na ty, kteří naopak v těchto těžkých chvílích zklamali a dali se dobrovolně /jen ve výjimečných případech z donuceni/ do služeb nepřítele.

tevíráme již popáté modrý sešit vzpomínek fotografa J.Pírky (1861-1942), abychom si přečetli na stranách 52-62 jeho vylíčení návštěvy Ruska v roce 1907. 80 letý fotograf o ní vyprávěl JUDr.M.Mládkovi v prosinci 1941.
„Na pozvání hraběte Josefa Gížického na panství Novosilica gubernie Podolsk-Volyňské ku zhotovení obrazů jeho koní a do Proskurova na dostihy neboli skačky odejel jsem v doprovodu svého asistenta a vyučence Julia Koníčka dne 7.června večerním rychlíkem o půl deváté přes Krakov do Lvova až na hranice Podvolyňska.

V březnu letošního roku uplynulo sto let od narození významného kynologa Dr.ing. Jindřicha Steinitze (13.111. 1895 – 7.XI. 1973), tvůrce genealogických linií, jimiž postavil chov krátkosrstých ohařů v naší republice na vědecké základy. K narozeninám se dávají dárky, k jubilejním datům pak zvlášť cenné a milé. Můj drahý táto, jako dárek lásky a vděčnosti přijmi vzpomínku na vrchol Tvé drezérské kariéry – černobílého po in tra Barda Nižbor.