Zprávy KPP 7-8/2000

Letos 11. července uplyne 25 let ode dne, kdy se podařilo lokalizovat místo, kde kdysi stával legendární klášter opatovický. Jak to tehdy bylo? Musím své vyprávění začít poněkud zeširoka a vrátit se do svých klukovských let. Psal se rok 1944, prožívali jsme poslední válečné vánoce. Pamatuji si, že jsem pod stromečkem mezi dárky nalezl knihu Zdeňka Vavříka ?Kolovrat?, která obsahuje hezky a poutavě vyprávěné pověsti z východních Čech. Bydleli jsme tehdy ve Chvalech – dnes je tento bývalý městys již součástí Prahy – a já, přestože jsem rodilý Pražák křtěný Vltavou, jsem cítil k východním Čechám jakýsi domovský vztah. Pocházeli odtud moji rodiče a do Spytovic k prarodičům a k tetě jsem jezdíval na každé prázdniny.

O odboji v Pardubicích v letech 1939 – 1945 byla napsána řada pojednání. V současné době se podařilo získat dosud neuveřejněné doklady z tohoto období z pozůstalosti plukovníka železničního pluku (později ženijní brigády) v Pardubicích, Karla Kašpara. Plk. Kašpar se narodil 22. července 1890 v Rokycanech a přestěhoval se později do Pardubic. Vojenskou dráhu začínal v letech 1904 – 1908 jako kadet v rakouské armádě na vojenském gymnáziu ženijní služby v Korneuburgu u Vídně. V letech 1908 – 1918 působil v rakouské armádě při vojenských stavbách železnic a mostů v polské Haliči. V roce 1918 vstoupil do československé armády v hodnosti kapitána.

Ihned při odevzdání své funkce jako velitel náhradního praporu za okupace v roce 1939 ukryl jsem jeden úplný mobilizační plán (3. žel. stav. roty) a uschoval jej mezi písemnosti, které byly vyvezeny pod záminkou, že se jedná o musejní materiál, do musea města Pardubic, kde mob. plán byl po celou dobu okupace a po květnových událostech vrácen žel. pluku. Byl nám pro nové přípravné organisační práce útvaru 8968 vítanou pomůckou (Hlášeno č.j. 8 dův. dne 21. VI. 45 žel. plukem MNO, vzato na vědomí výr. č.j. 149 dův., hl. št. žen. 1945).

V dubnu se dožil devadesáti let náš člen Jaroslav Novák. Narodil se 22. 4. 1910 v Husově ul., kde je restaurace „Na Haldě“. Přiženil se do Jindřišské ulice. Zde žil do r. 1975, kdy byl jejich dům zbourán před výstavbou Karloviny. Od té doby žije v Polabinách.