Zprávy KPP 9-10/2000

Rozhodnutí o založení akciové společnosti Městský rozvojový fond Pardubice bylo přijato usnesení Zastupitelstva města Pardubice dne 30. 9. 1997, z hlediska právního ovšem vznikla až dnem zápisu do rejstříku Obchodního soudu dne 24. 6. 1998. Sídlo společnosti je v Pardubicích na třídě Míru 59. Tato společnost bude zajišťovat správu, opravy, rekonstrukce a zhodnocování svěřených městských objektů s bytovými a nebytovými prostorami a pronájem těchto prostor v souladu se schválenými plány rozvoje. Základní jmění MRFP a.s. ke dni jejího vzniku bylo splaceno nepeněžitým vkladem města prostřednictvím 12 domů na Starém městě a na tř. Míru.

Dějiny objektu Při posledním číslování pardubických domů na začátku 19. století bylo čp. 29 přiděleno tzv. Mýtské neboli Bílé bráně. Její historii shrnul ve dvacátých letech Sakař (4/1928, 65); její podobu kromě Willenberga a Vischera zachytil především plán z roku 1840 před jejím zbouráním (OA-P, Kabl. pam. kn. 64, 65).

Při pořádání akcí v Klubu důchodců nebo při jiných náhodných setkáních našich občanů v městě, stáčí se často rozhovor na dřívější kulturní činnost. Ta byla v Bohdanči provozována spolky pod několika názvy Občanská beseda Langer (ObBL), Osvětová beseda Langer (OsBL), nebo Beseda Langer (BL). Obyčejně bývá dodáváno: …to bylo něco, to jsme si užili, to jsme se měli rádi a pomáhali si….

Paní a pánové, pardubičtí občané, milí rodáci, je tomu asi měsíc, kdy mne pořadatel tohoto sjezdu, p. Rybička, požádal, abych jako pardubský rodák při sjezdu něco pověděl.

Náměstí Čs. legií, na kterém od 28. října 1998 opět stojí socha prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, je pardubickým prostranstvím, které za dobu svého přibližně stoletého trvání nejčastěji měnilo svůj název. Dělo se tak od samého počátku vyloženě z politických důvodů.

V úterý 23. června 1925 žily celé Pardubice smutnou událostí. Občané vyprovázeli na poslední cestě Stanislava Rykrta, oblíbeného faráře československé církve, který náhle a tragicky zemřel ve věku pouhých 45 let. Smuteční kondukt vypravený firmou bratří Piklů z nádvoří pardubického zámku1) směřoval hlavní třídou města k pardubickému krematoriu, místu posledního rozloučení s tragicky zesnulým. Podle několika získaných fotografií firmy Deyl šlo jistě o jeden z nejdelších a největších pohřebních průvodů v dějinách Pardubic vůbec. Kronika československé církve v Pardubicích uvádí délku průvodu 3 km a zmiňuje se o účasti 54 duchovních a 6000 smutečních hostí.

Pardubické gymnázium oslavuje v letošním roce devadesáté výročí svého založení. Gymnáziem, které bylo uvedeno do života na podzim 1910, prošly do dnešního dne stovky absolventů, z nichž někteří nabyli celonárodního významu a věhlasu. Platí to bezpochyby o divadelním a filmovém herci Františku Filipovském (nar. 1907 v Přelouči, maturoval 1927, zemř. 1993 v Praze)o Bedřichu Svobodovi, vědeckém pracovníku ČSAV (nar. 1910 v Pardubicích, maturita 1929, zemř. 1975 v Praze) nebo o básníku Jiřím Pištorovi (nar. 1932 v Pardubicích, maturoval 1951, zemř. 1970 v Praze) a jistě ještě o některých dalších1).

V měsíci květnu jsme si znovu připomněli často svízelnou a trnitou, nakonec však vítěznou a hrdinnou cestu těch našich českých a slovenských spoluobčanů, kteří bojovali se zbraní v ruce po boku armády sovětské, britské a americké v letech druhé světové války. Méně je známá účast Čechů a Slováků v protifašistickém hnutí odporu na Západě, zvláště ve Francii. A přece: setkáváme se tu s postavou Aloise Bernta z Pardubic, jehož dvojí „kulaté“ výročí si letos připomínáme.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak nazvat tento článek. Nezabývá se totiž velkými soudními monstrprocesy, kdy na lavicích pro obžalované seděly skupiny lidí, souzené pro „velezradu, vyzvědačství“ a jiné trestné činy podle zákona č. 231/48 Sb. Nesleduje osudy těch, kteří se snažili ?zvrátit lidově demokratické zřízení? a pokud ano, většinou to byli ti, kteří nepředstavovali pro existenci režimu žádnou hrozbu (i když mnozí odsouzení v monstrprocesech z předchozích kapitol také nepředstavovali vpravdě žádnou hrozbu pro udržení režimu). Proto jsem nazval tyto případy „malými“.

V nedávných dnech – 2. 9. – se dožil nejméně poloviny života (to říká on sám) dlouholetý člen a obdivovatel našeho klubu MUDr. Jaroslav Hovorka – spisovatel (člen Pen – klubu a Obce spisovatelů), lékař pracující kdysi v oblasti všeobecného a interního, leteckého a kosmického lékařství, chorob přenosných včetně tropických a jejich epidemiologie. Nyní akupunkturista.