Zprávy KPP 9-10/2001

Dr. Zikmund Winter studoval na pražské univerzitě historii a po absolutoriu působil jako suplent reálky v Pardubicích od 1. října 1873 do 30. září 1874. Učil dějepis, zeměpis, němčinu, v první a páté třídě češtinu a v sedmé třídě logiku, celkem 19 hodin. Byl uznávaným historikem, archivářem, vědcem a spisovatelem. Málokdo ale ví, že měl též krásný školený baryton a svého času se stal oblíbeným pěvcem, kterého milovalo pardubické obecenstvo. V Pardubicích se ubytoval v domě čp. 80, jehož okna vedla na Pernštýnské náměstí na východní stranu. Pilně studoval a připravoval se s přítelem Gustavem Hešem k závěrečné státní zkoušce, kterou vykonal v červnu roku 1874 s prospěchem chvalitebným.

V pěkném sborníku Pardubicko uveřejnil Zdeněk Bičík stať Smolné knihy pardubické, důkladnou a zajímavou práci. Když jsem ji četl, rozpomněl jsem se na dvě podrobnosti, které mně v ní scházely:

Všechno to začalo u Zdeňka Bičíka, když moje žena psala před časem vzpomínku k jeho jubileu pro Pardubické noviny. Přišla řeč i na jeho dětství, jak se chodil dívat na hlavní třídě na skříň s meteorologickými přístroji optika Pavla. Ale při přepisu textu článku se ?vloudila chybička? a na místo slov optika Pavla se vytisklo Paula. Na to v telefonickém rozhovoru upozornila ženu optikova dcera paní Alena Mannová. Ta zároveň připomněla, že tatínek byl dodavatelem prvního přístrojového vybavení pro oční oddělení pardubické nemocnice a že má fotografii těch přístrojů.

Motto: Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s neomezeným ručením k výrobě politických báchorek a raubířských historek, má ovšem v sobě alespoň trochu idealismu u těch, kteří se dávají ošálit zdánlivým bojem proti korupci. Fašismus je potud vážným problémem, pokud znamená těžký úpadek národního liberalismu. Fašismus je měřítkem lidské dezorientace… TGM, 1926

Vinárny a lahůdkářství ?U Vranešičů? představovaly svého času to nejlepší, co v oboru bylo ve městě a možná v celých východních Čechách. Vinárna s obchodem Petra Vranešiče na rohu Wilsonovy třídy a Sladkovského ulice byla ve dvacátých letech místem schůzek nejen milenců, ale i podnikatelů, kteří si sem přicházeli pochutnat na něčem unikátním jako byl marinovaný úhoř z Itálie či speciální francouzský salát, případně tady vynikající vínem zapít dobrý obchod. My si ale možná pamatujeme spíše druhé lahůdkářství a vinárnu toho jména, Petrova bratra Josefa Vranešiče, na náměstí proti radnici, kde je obchod v provozu dodnes, po období ?temna? už zase v rukou členů rodiny.

Vznik profesionálního Východočeského divadla je spjat se založením Divadla sdružených měst východočeských v r. 1905. Zakládajícími členy byla města Hradec Králové, Chrudim, Litomyšl a Dvůr Králové. Po výstavbě vlastních divadelních budov se r. 1910 připojily Pardubice a Mladá Boleslav a o čtyři roky později Náchod. Složení těchto měst se měnilo a v r. 1926 do názvu zmíněného sdružení přibyl i doplněk a českého severu.

Sám o sobě nic nenapsal, ale zůstal po něm stoh rukopisů obsahujících historický popis událostí, vztahující se k Bohdanči, Pardubicům a částečně východočeskému regionu. Rukopisy vznikaly na základě dlouhodobého shromažďování výpisů a poznámek z archivů, které třídil a sestavoval do chronologického pořadí o dovolených. Toto všechno je vyčteno z meziřádků úvodů a doslovů některých rukopisů. Byl zaníceným historikem a vlastní předsevzaté úkoly na základě vrozené intuice plnil nesmlouvavě. Byl si vědom neúplnosti díla, ale věřil, že rukopisy jsou upozorněním pro následovníky, kteří vyhledaná témata budou dále rozvíjet.

V říjnu loňského roku zakotvil u provizorního mola na břehu Labe výletní parník Arnošt z Pardubic. Pardubice se tak znovu staly dalším přístavním městem, kde se v duchu starých námořních tradic budou provozovat výletní plavby po Labi. Ano, v duchu starých námořních tradic… Troufám si říct, že jen velmi málo lidí ví, že v Pardubicích, ač leží ve vnitrozemí, žilo několik desítek bývalých námořníků, kteří v období před, a hlavně v I. světové válce sloužili u k.u.k. Kriegsmarine.

Nejstarší vzpomínka na živelnou pohromu v obci pochází z roku 1880 a týká se velké povodně. Další velká povodeň zasáhla Černou za Bory o tři roky později. O ní se pravilo, že byla vůbec největší a nejničivější v historii obce. Jen v Zámecké ulici v Pardubicích jezdili při ní lidé na lodích. III. velká povodeň byla v roce 1886 a IV. pak 18. 7. 1897.

JUDr. František Obhlídal se narodil 29.dubna 1911 v Šaraticích (okres Vyškov) jako nejmladší ze čtyř dětí. Vyrůstal v učitelské rodině a tomu odpovídala i výchova, která byla zaměřena na všeobecné vzdělání včetně hudebního. Již od dětství projevoval velký zájem o přírodu, zejména o ornitologii, kterou toužil studovat. Avšak koncem dvacátých let o výběru povolání rozhodovaly především existenční důvody a tomuto kritériu plně vyhovovalo studium práv. Proto po maturitě na I.českém reálném gymnasiu v Brně nastoupil na právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.