Zprávy KPP 9-10/2001

První ročník. Letecká vojenská akademie byla zřízena v roce 1945 a její velitelství bylo v Hradci Králové. Vojenské objekty tenkrát po opuštění německé a sovětské armády byly zdevastované. První ročník akademiků LVA nastoupil v Havlíčkově Brodě – 100 frekventantů vybraných zdravotními a psychotechnickými zkouškami. Začalo se pěším výcvikem a teorií v nevytopených učebnách tehdejší třeskuté zimy. Létání začalo až po Velikonocích roku 1946 už v Hradci Králové. Létalo se na vynikajících dvousedadlových otevřených akrobatických dvouplošníkách německé konstrukce Bücker 131 (C4) a hned v prvním ročníku během elementárního výcviku se létalo i v noci a také podle přístrojů. Bylo málo hodinek a tak jsme čas kontrolovali na hodinách blízkých věží. Z výšky 300 m bylo dobře vidět postavení ručiček.

Jaroslav Muzika se narodil 11. dubna 1915 v Čimelicích. Po studiu na gymnáziu v Písku vstoupil dobrovolně do armády v roce 1935 a sloužil u dragounů. V jeho vojenském životě se několikráte ocitly i Pardubice. Sloužil v Záložní důstojnické škole a po absolvování byl odvelen až do Mukačeva k 10. dragounskému pluku. V roce 1936 byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích a po absolvování a přeřazení k letectvu počal s pilotním výcvikem v Prostějově. V pohnutém podzimu roku 1938 sloužil u 3. leteckého pluku ve Spišské Nové Vsi. Po okupaci v březnu 1939 byl z vojenské služby propuštěn.

Již deset let vyvíjí svoji činnost SPOLEK TEXTILNÍCH CHEMIKŮ A KOLORISTŮ (dále STCHK) v Pardubicích. Již deset let jsou Pardubice centrem pro textilní chemiky. Tento významný spolek nalezl dobré umístění na akademické půdě Univerzity Pardubice. Dobrý vztah STCHK k této škole je také proto, že se na ní vyučuje jak textilní, tak barvářská chemie. V tomto oboru studovalo a promovalo mnoho dnešních textilních odborníků, kteří se rádi vracejí do Pardubic na odborné konference již jako členové STCHK.

Pěkná, moderní zvonice stojící na náměstí Republiky je na bronzové desce s její historií označena jako ?Městská?. Ve skutečnosti je to zvonice kostela sv. Bartoloměje a je v majetku církve. Zvonici postihlo více pohrom a na konci minulého století byla v havarijním stavu. Na původní kamenné podezdívce byla jen otevřená dřevěná konstrukce nesoucí zvony. Ovšem pro její schátralost bylo r. 1892 zakázáno zvonění.