Zprávy KPP 9-10/2002

Uplynulo již více týdnů, kdy se Pardubice opět vrátily do éteru. Dne 4. března 2002 bylo slavnostně otevřeno v Pardubicích v ulici Anežky České nové pracoviště krajového vysílání Českého rozhlasu. Studio má profesionální obsazení a je vybaveno novou moderní technikou. Současné vysílání má zatím jen vymezené určité časové prostory a dělí se o čas i kmitočet se stanicí Hradec Králové. V blízké budoucnosti se však má vše upravit tak, že Pardubice budou mít vlastní frekvenci, a tím i dostatečný časový prostor pro zprávy v plném rozsahu.

V červenci 1931 se ustavila též jednota Národní obce fašistické (NOF) v Přelouči. 12. července se v tamním hotelu JELEN, jehož nájemcem byl Josef Kreibich (Přelouč čp. 27) konala od 10 do 11 hodin důvěrná schůze NOF, na níž župní organizátor a jednatel NOF v Pardubicích Kučera agitoval pro založení jednoty v Přelouči. 27) Podle Stráže říše (č. 29) z 22. července 1931 se jeho agitace zdařila, neboť v Přelouči se skutečně ustavila jednota v čele s náčelníkem Josefem Škopkem, poddůlním ve Chvaleticích (bytem Morašice čp. 7).

Křiženeckého palác bývalé Občanské záložny na náměstí T. G. Masaryka v Přelouči patří stále mezi nejvýznamnější stavby z přelomu 19. a 20. století v tomto městě, ne-li v celém východočeském regionu. Nepochybně k tomu přispěla i náročná obnova fasády vč. střechy, a to záhy po sametové revoluci. Zvláště nová fasáda jako by prozářila celé náměstí. Budova nyní připomíná spíše mladou nevěstu v krásných svatebních šatech než stoletou pamětnici.

Do konce června 1942 ukončila v podstatě pardubická služebna německé tajné státní policie (gestapo) zatýkání pomocníků čsl. výsadkové zpravodajské skupiny Silver A z okresu Pardubice, ze které v těchto dnech byl naživu už jen radista Jiří Potůček ? Tolar, užívající také dalšího krycího jména Procházka.1) Dál trvalo stanné právo, dál pokračovaly masové popravy. V průběhu první dekády července 1942 došlo u pardubického Zámečku k popravám ve čtyřech ?popravčích? dnech, tj. prvního, druhého, třetího a devátého července t. r. Poslední den poprav ? 9. 7. 1942 ? znamenal násilné ukončení života patnácti českých lidí z oblasti kolem Červeného Kostelce na okrese Náchod (Bohdašín ? Končiny), kam se po 18. červnu uchýlil J. Potůček ? Tolar ve snaze dál pokračovat ve svém úkolu radisty Silver A. Tato poslední poprava u pardubického Zámečku se odehrála v době, kde už druhé stanné právo ze strany německé okupační moci bylo odvoláno. 2)

Tento muž působil v době okupace v Pardubicích jako příslušník místní služebny gestapa. Bezesporu nebyl kladnou postavou, nicméně je užitečné si ho po více než padesáti letech připomenout. Ve Státním oblastním archivu v Zámrsku jsou o něm a i o dalších záležitostech válečných let z Pardubic materiály, vzpomínky pamětníků atd

Otiskujeme část žádosti odbojového pracovníka Františka Klapky ze Sezemic o odškodnění z roku 1966. Za možnost zveřejnění tohoto dokumentu děkujeme ing. Janu Linhartovi, předsedovi KPP.

Prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc. Mezi významné osobnosti reprezentující ?pardubickou chemii? patří bezesporu prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc. Jeho význam spočívá v jeho cílevědomé cestě vedoucí k pevnému zakotvení oboru organická analytická chemie, a to nejen v oblasti chemického průmyslu, ale i vědecké a pedagogické činnosti. Po bohaté praktické průpravě nachází uplatnění jako vedoucí organicko-analytického oddělení, v té době úředně autorizovaného a zkušebního ústavu Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví u Pardubic.

Krejda Byl náš třídní, profesor latiny a po dva roky i francouzštiny, vlastním jménem Antonín Krejčí. Jeho podpis najde jeden každý z nás, pardubických maturantů ve válečném roce 1941, na svém vysvědčení dospělosti, což je dokument zajisté nad jiné významný.

Zásluhou médií, zejména Pardubických novin a rádia PROFIL, jakož i Klubu přátel Pardubicka se podařilo z větší části zformovat bývalé žáky chlapecké školy na Starém městě, kteří v době protektorátu Čech a Moravy v letech 1938 – 44 navštěvovali obecnou a měšťanskou, resp. Hlavní školu chlapeckou s českým jazykem vyučovacím.

Článkem doc. Ing. Miroslava Matrky, DrSc. začínají článkem o prof. Josefu Herynkovi vzpomínky na významné osobnosti pardubické chemie. K nim patří i Vladimír Šupler, ředitel tehdy Ústavu pro plastické hmoty, dnes SYNPO, a. s., a to v období 1952 – 1955.