Zprávy KPP 9-10/2003

Vědce, lovce, rybáře, odboráře, exulanta, fotografa, spisovatele a syna našich sousedů v nemošickém hřebčinci Ladislava Haňku jsem poznala v létě 1951. Sympatickému pomenšímu třicátníkovi říkala moje maminka pane inženýre, otec pane kolego a nevím, jestli jsem ho já vzala s sebou na koupání v Chrudimce nebo on mne, ale faktem zůstává, že jsem se toho horkého dne koupala třikrát na třech různých místech.

První zmínka o živelné pohromě v obci pochází z roku 1869, kdy odpoledne (přesné datum chybí) vypukl požár ve stodole čp. 3. Oheň se velmi rychle rozšířil na další stavení (čp. 4, 5, 6, 15, 17, 19, 20). Když přijeli hasiči, nemohli přes ohromný žár na náves. Zmíněná stavení lehla popelem a stejně tak i čp. 11, což byla místní kovárna.

Již v předminulém a minulém století byli nositeli vzdělanosti a výchovy v našem národě nejen učitelé, kněží, ale i lidé, jejichž životem procházela hudba. Tak i v našem městečku v Sezemicích se sešli dva, kteří zasvětili svůj život nejen hudbě, ale přinášeli do malého města a jeho okolí kulturu, vzdělávali nejen děti, ale i dospělé.