Současníci. věkem nad 75 let se dobře pamatují na poutě a poutní procesí. kterými žila republika kolem roku 1930. Byl to projev lidové zbožnosti. vyúsťující do Mariánské úcty. zvláště na vesnicích. Tehdejší střapatí kluci a načinčaná děvčátka tomu moc nerozuměli. ovšem byla to jedna z forem přivádění dětí i občanů k Bohu.
Pouť byla táhlem – hitem – tehdejší doby. Pro mnohého byla důležitou záležitostí. každý se na ni těšil. měla svou organizaci. měla své vůdce – předříkávače. Houf poutníků kráčel za dřevěným křížem. bylo slyšet modlitby a zpívat nábožné písně po vozových cestách mezi poli.lukami a lesními háji. Šlo se od kostela ke kapličce. od kapličky ke křížku. ke studánce a k svatému obrázku. Nespěchali. neboť věděli. že dojdou, protože tak chodili jejich dědové a prabáby. Zarytí poutníci žili o chlebě a vodě. pouze pro děti měli v ranečku nějakou buchtu. Procesní poutě bývaly několikadenní záležitostí, dlouho se o nich mluvilo. Vzdálenější. dnes by se řeklo zahraniční do Vambeřic nebo Mariazell – o těch se mluvilo celý rok, ba celý život.
V okolí Pardubic se chodilo na poutě do Přelouče. na Chloumek u Luže a k Čivické studánce. V průběhu 20. století však poutě ke studánce do Čivic postupně zanikly. Zanikly. aby byly znovu obnoveny skupinou obětavých věřících. jejichž „víra hory přenáší“. jak je napsáno v Evangeliu. O tom se ale dočteme v dalších oddílech.
2. Historie „Čívické studánky“
Poslechněte si nyní vypravování p. Václava Váni z Lánů na Důlku, tak jak bylo předáno ústním podáním z generace na generaci (podle Východočeského republikána z roku 1933.
Lesní hraběte Chotka. p. Sirůček, upozorňoval sousedy a známé, že v letech 1855 až 1860 našel bohatý pramen čisté a studené vody. Na vědomost to dal do vesnic Lánů na Důlku, Opočínku a Bezděkova, aby o senách a žních si tam lidé chodili pro vodu. Pramen dal prohloubit a ze skácené olše, pořezané na pole- na, nechal obložit stěny studánky. Tím studánka vznikla.
Roku 1868 v pátek před svátkem Nejsvětější Trojice, při obvyklé pochůzce svým rajonem, lesní Sirůček došel ke studánce. Našel tam na řetízku pověšený plecháček a na obrubě studánky klečícího dráteníka Jožku, jinak zná- mého kořalu, s rozžatou svící, který se nahlas modlil. Lesník na něj zavolal, .aby svíci zhasil, aby nezapálil les. Dráteník mu začal vykládat že se modlí proto, že se mu zjevila Panna Maria v bílém rouše. Vše to potom vykládal v bezděkovské hospodě „U Pleskotů“, kde ho vyslechlo několik mládenců. Ti se v neděli sebrali s několika děvčaty a šli se podívat ke studánce, zda tam něco uvidí.
O tom všem se vypravovalo i v Čivicích, mládež se začala u studánky shromažďovat. Jedenkrát při takové příležitosti jedno děvče zvolalo „Já ji vidím“ a k ní se přidalo i několik ostatních. Všech se ale zmocnil strach a z lesa od studánky utekli. To se již pověst o zjevení Panny Marie začala šířit po celém okolí. K sluchu majitele panství. hraběte Karla Chotka. se tato zvěst dostala při přesnídávce na honu. Pan hrabě si lesního zavolal vyslechl a pověřil aby u studánky byla postavena socha Panny Marie, neboť byl hluboce věřící. Sochu zhotovil sochař Staude z Pardubic. Za rok na svátek Nejsvětější Trojice roku 1869 byla socha slavnostně posvěcena na veliké slavnosti za přítomnosti celé hraběcí rodiny.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2001, číslo 11/12
Autor: ing. K. Cyprián, CSc.