Tento náš významný krajan by se letos dožil 70 let. Byl předním znalcem historické mluvnice češtiny, zvláště češtiny z období humanismu. Dlouhotrvající nemoc vytrhla J. Poráka z práce ve věku 54 let, kdy se dostával na vrchol své vědecké tvůrčí činnosti, v předvečer jmenování profesorem FFKU v Praze. Bohužel předčasná smrt si vybrala svou daň…
Narodil se v Odrách (okr. Nový Jičín), do školy začal chodit ve Fulneku, kde jeho otec byl učitelem. V pohnutém roce 1938 rodina přesídlila do Holic v Čechách, kde našla zázemí u dědečka – ředitele měšťanské školy, osvětového pracovníka a autora „Pověstí Holic“. V tomto rodinném prostředí získal vztah k humanitním vědám a lásku k českému národu.
Otec Jaroslava Poráka byl ředitelem měšťanské školy, zasloužilým učitelem a v roce 1954 se stal zástupcem ředitele na nově zřízené jedenáctiletce v Holicích.
Jaroslav Porák vystudoval reálné gymnázium v Pardubicích, kde v roce 1954 maturoval. My, jeho spolužáci, jsme ho znali jako dobrého kamaráda se svérázným humorem, výborného češtináře stylistu a dobrého klavíristu. Pod vlivem četby poesie se pokoušel veršovat a své zdařilejší básnické pokusy si nechal posoudit básníkem Janem Nohou.
Po maturitě studoval FFUK v Praze, obor čeština-ruština, který rozšířil o obecný jazykozpyt a fonetiku. Po absolutoriu se stal asistentem českého jazyka u akademika Boh. Havránka.
Mimo pedagogický úvazek pracoval ještě na učebnicích ruštiny pro lidové kurzy ruštiny a zabýval se metodikou vyučování ruštiny dospělých a vyučování češtiny v lidových kurzech v Rusku. V letech 1957-58 byl lektorem českého jazyka na univerzitě v Sofii.
V Praze pracoval na úseku vysokoškolské bohemistiky a slavistiky. Byl dlouholetým vedoucím tajemníkem Letní školy slovanských studií FFKU, redaktorem četných sborníků, edicí a organizátorem vědeckých konferencí.
Nikdy nebyl členem KSČ, a přesto získal titul CSc., v roce 1967 PhDr. a v roce 1968 se stal docentem pro český jazyk. Přednášel historickou mluvnici češtiny a vedl staročeský seminář. V roce 1983 získal DrSc. (doktorát filozofických věd). Doktorskou dizertaci vypracoval na téma Humanistická čeština1). Předčasná smrt v roce 1985 už mu znemožnila převzít stříbrnou plaketu Josefa Dobrovského a dočkat se již schváleného jmenování vysokoškolským profesorem.
Z významnějších funkcí lze uvést: člen vědeckého kolegia jazykovědy ČSAV, člen komise pro vydávání spisů J. A. Komenského, vědecký redaktor Staročeského slovníku ÚJČ ČSAV, člen redakční rady Acta Universitatis Carolinae – Philologica.
Porákova bibliografie obsahuje přes 200 položek, dvě knižní monografie (Infinitivní věty v češtině a Čeština husitské doby – chrestomatie vývoje čes. jazyka od 13. do 18. stol.), dvě vysokoškolské učebnice, čtyři skripta, okolo 40 časopiseckých studií, 35 recenzí, 20 zpráv a větší počet učebnic ruštiny.2)
Knižně vyšla Čítanka starých textů a ve spoluautorství velmi čtivá Historie bílé paní, Herbář T. Hájka, Komenského Nedobytedlný hrad (1978). Porák měl významný podíl na publikaci Ze starých letopisů českých, kde ve spolupráci s PhDr.Kašparem obsáhlým a vyčerpávajícím způsobem navázali na práce Pelcla, Dobrovského, Palackého, Simka, Bartoše 3)a zpřístupnil laickým čtenářům atmosféru doby husitské a pohusitské. Hlavní podíl na převedení ze staročeského originálu a přebásnění veršů měl především J. Porák.
V poslední době se soustředil na problematiku vývoje češtiny v 16. a 18. stol., na vývoj jazyka v souvislostech s vývojem společnosti, s historickou situací (doba pobělohorská, období po třicetileté válce, barokní čeština), syntax a dějiny mluvnice.
Škoda, že mu nebylo dopřáno dožít se letošních sedmdesátin, pokračovat v započatém díle a dokončit velké vědecké plány. Za všechny gymnaziální spolužáky vyslovuji smutek nad tím, že už není možné se s Jaroslavem sejít na kus přátelské řeči a zahrát si partičku mariáše, v kterém Jaroslav Porák také vynikal.
Poznámky:
1) ČSAV-Slovo a slovesnost (XLVII – 1986)
2) Univerzitní zprávy 1 (85-86)
3) Doc. dr. Jar. Porák CSc., PhDr. Jar. Kašpar CSc.: Ze starých letopisů českých
Autor: ing. Karel Muller