Ve sbírkách Národního muzea v Praze pod signaturou IV.C.6. str. 165 je v hudebním oddělení uložena sbírka zpěvů církevních s názvem RORATE, kterou sepsal roku 1712 „měštěnín města Pardubic nad Labem“ Jiří František CLAUDETIUS. V roce 1718 tuto sbírku přepsal úředník „JMC Pardub.panst.“Antonín Felix. Je to 32 listů slušně kaligraficky provedených, částečně v próze a částečně ve verších. Tento zmíněný Jiří František Claudetius byl synem Františka Claudetiuse, který měl za ženu dceru Jana Mohelnického a od toho obdržel dům v někdejší Arnoštské ulici (dnes sv.Anežky České), rohový, který měl kdysi čp.2. V něm žil tedy jeden z pardubických huddebních skladatelů staré doby.
Před 150 lety zemřel (v roce 1844) Jan VOSTŘEBAL, někdejší pardubický obchodník látkami, zdejší rodák z roku 1803. V jeho pozůstalosti se tehdy nalezla satirická píseň s názvem „Co sou páni, to sou páni…“
Původně byla přičítána jako autorovi přímo Vostřebalovi, ale byla nalezena i v písních hlineckého Jana Homolky, který si ji do svého zápisníku zapsal již roku 1783, tedy 20 let před narozením Jana Vostřebala. Jde tedy o píseň daleko starší, ale se vztahem na pardubický zámek. V roce 1859 byla část této satirické písně uveřejněna v článku J.V.Jaroše v „Obrazech života“ str.153. Ve spisu Bóhmische Naturdichter v Praze v roce 1860 str.67, v článku Alfréda Waldaua je překlad této písně připisován autorstvím Janu Vostřebalovi. Omyl je zaviněn asi tím, že do svých prací si Vostřebal onu satirickou píseň zapsal a uvedl, že je opsána. Objevení u Homolky J.V.Adámkem zapříčinilo tuto záhadu.
Píseň „Co sou páni“ je památkou lidových písní na selskou rebelii z 18.století, jak o tom psal Český lid, ročník X. Určitě pochází z východních Čech, což je patrno z jejího dialektu. Jan Vostřebal, samouk české poezie a jeden z našich tehdejších písmáků, upadl zcela v zapomenutí.
Autor: Z.A.Cinkan