Vrchní právní rada pardubické radnice JUC. Oktavián Krátký letmo prohlédl pondělní poštu. Nebylo nic neobvyklého, že mezi řadou dopisů nalezl několik, které byly datovány 20. září, tj. které byly psány v sobotu. U jednoho takového se však zastavil a prohlédl si jej důkladně než ostatní. Přišel až z Prešova. V sobotu byl napsán a podán v Prešově a dnes v pondělí byl už na pardubické radnici. Byl psán na stroji, ale ten, kdo jej psal, zřejmě – soudě podle několika překlepů – nebyl zručný písař. Pan rada se zahloubal do dopisu.
„Slovutné Městské radě v Pardubicích.
Můj nebožtík děd Karel Scholze, kapitán býv. 9 dragounského pluku Mikoláše cara v Pardubicích, který aktivně sloužil v letech 1840 – 47, obdržel tehdy za výborné administrativní služby atd., Vašemu městu prokázané, čestné občanství a příslušný dekret na pergameně vyhotovený, byl mu doručen.
Poněvadž za světové války zatím, co jsem vykonával vojenskou službu, byl můj byt v Bardějově úplně vyrabován, ztratil se při této příležitosti i tento dokument, pro mne jistě vzácný a drahý.
Tohoto roku v červnu jsem byl osobně ve Vašem městě, abych si opatřil křestní list svého nebožtíka otce, který se v r. 1842 ve Vašem městě narodil.
Bohužel, že pro krátkost času nemohl jsem tehdy mluviti s Vaším p. starostou, poněvadž nebyl právě v úřadě a neměl jsem tedy příležitost pátrat ve starých městských protokolech po usnesení, kterým výše uvedené čestné občanství bylo uděleno.
Záleží mi velice na tom, abych měl přesná data o této okolnosti, a proto jako vnuk čestného občana Vašeho slavného města prosím slavnou Městskou radu, aby mi byl laskavě vyhotoven hodnověrný opis – s původním německým textem – z patřičného městského protokolu, kterým můj děd, Karel Scholze, obdržel občanstvo, případně račte tuto moji prosbu za účelem vybavení zaslati na kompetentní místo.
Výlohy s vybavením mé prosby milerád zaplatím a prosím o laskavé oznámení jejich výšky.
Doufám, že mé uctivé žádosti laskavě vyhovíte, děkuji předem za Vaši vzácnou ochotu a poroučím se s výrazem hluboké úcty.
V Prešově 20. září 1930.
Karel Scholze, prokurista, Tatra-bank, fil. Prešov“ 1)
Rada Krátký si následující den dopis přečetl ještě jednou. Vida, za co se před sto lety v Pardubicích udělovalo čestné občanství! I za administrativní služby! V duchu se usmál. Pak na dopis připsal: „Postupuje se Městskému popisnímu úřadu k vyjádření o správnosti údajů uvedených v horní záležitosti. Za kancelář městského presidia v Pardubicích dne 23. září 1930. Vrchní právní rada O. Krátký.“
Druhý den měl spis nazpátek:
„Praesidiální kancelář zpět se sdělením, že v uvedené záležitosti není zde ničeho známo a také v matrikách zdejších příslušníků podobné jméno nepřichází. Ve věci samé nutno pátrati v praesidiální kanceláři, a sice v indexu I, kamž podobné záležitosti pod jednotlivými jmény zaznamenány byly. Popisní úřad města Pardubic 24. 9. 1930, za polic. řed. podpis nečitelný.“
Dopis tedy putoval dál. Pak se zase vrátil: „V indexu I není tato záležitost zapsána, ježto index jest od r. 1896-1907, kdežto udělené čestné občanství jak uvedeno stalo se v letech 1840-1847. Nelze zjistiti – snad v muzejním archivu? Podatelna 25. 9. 1930, podp. nečitelný.“
A tak se spis dostal k poslední instanci, jednateli Muzejního spolku Pardubice F. K. Potěšilovi. Ale ani on nemohl pomoci:
„V muzejním archivu nejsou podobné záznamy. Muzejní spolek Pardubice, Potěšil František, jednatel (bez data).“
Když se po několika dnech starosta Znojemský v presidiální kanceláři zajímal, jak byla záležitost Karla Scholze vyřízena, odpověď „Žádný záznam se nenašel“ ho vůbec nepřekvapila.
Poznámky:
1) Státní okresní archiv Pardubice, Fond Archiv města Pardubic, Vynikající mužové a ženy M/IX-M/X, karton 140, čís. spisu M2405/31.
Autor: Miroslav Klimpl