Do ranního rozbřesku srpnového rána dne 11.8.1911, kolem tří hodin, začaly na nádraží v Pardubicích houkat všechny lokomotivy a signalizovaly, že v blízkosti nádraží hoří. Však také se vysoko vzhůru z té strany valil hustý černý dým. I z policejní novoměstské strážnice, poblíž Kašparova bytu na Veselce, byl patrný a také odtud se rozezněly signály po požární lince. Tak byl zburcován školník z pardubické reálky Antonín Pavelka, klíčník z blízké hasičské zbrojnice. Zotvíral její výjezdová vrata a roznítil připravený zátop pod parní stříkačkou. To už přispěchali další školníci, hasiči a vytlačili stříkačku před zbrojnici.
Pohotově tu byli i další, sám velitel z Arnoštské ulice pan Prokeš a kočí s přípřeží z obeoního dvora u Kostelíčka. To ale už také všichni viděli, le nehoří, jako tomu bylo vždy v tom směru, petrolka, ale aviatické hangáry ba vojenském cvičišti Kašpara a Čiháka. Parní stříkačka i ruční, se žebříky a osádkou se rozejela za tklivého, známého zvuku hasičské burcovky v signálu „hoři“ a projela náměstím, pod Zelenou bránou, Zeleným předměstím, za dalšího vytrubování burcujícího hlaholu poklidnou ulicí v Alejích, kolem kapličky svatého Marka, na Pražskou ulici. Odtud již všichni viděli podle doznívájícího kouře shořelé dva hangáry na místě, kde se bohužel již nedalo nic hasit. Dříve před městskými hasiči zde pohotově zasáhl závodní hasičský sbor z nedaleké petrolky, který vedl velitel sboru K.Bibr. Nabízela se tu také celá řada pomocných rukou těch, kteří sem jako první přispěchali. Dostavili se i majitelé hangárů Kašpar s Čihákem. Bylo bezvětří a záchranné práce se omezily na hájení velkého hangáru Aviatického družstva, v němž byly uloženy další aeroplány Čiháka, Kašpara a J.Očenáška, s jiným potřebným inventářem.
Jan Kašpar jen bezmocně přihlížel, jak v ještě doutnajícím ohni se nadobro rozplývají v kouři jeho představy o smělých předsevzetích, uvést do života aviaticky sport, létat a létat tak, jak si toho jeho odhodlání a láska k aviatickému sportu dožadovaly.
Na místo požáru se dostavil též velitel místní Četnické stanice strážmistr Medal se svým zástupcem strážmistrem J.Stránským. Oba Četníci zahájili hned šetření o příčinách požáru. Bylo shledáno, že oheň byl úmyslně založen nejdříve v Cihákově hangáru. Stopy po pachatelích nebyly zjištěny. Kašparovi shořely jeho slavný Bleriot a tři záložní motory typu Anzani. Aviatik Cihák byl ochuzen o drahého Saulniera a nedávno postavený, dosud nezalétaný jednoplošník s novým motorem. Nejvíce byla poškozena nově založená Kašparova aviatická škola, neb od toho okamžiku nebylo na Čem létat. Pojišťovna jen zčásti kryla způsobenou škodu.
Když toho dne v dopoledních hodinách při obvyklé procházce po Zeleném se setkali velký příznivec všeho sportování a podporovatel aviatiky i snah ing.J.Kašpara, známá pardubická osobnost baron A.Kraus spolu s neméně známou a populární postavou, typickým nadšencem pro dostihový sport a znalcem koní, fotografem-umělcem Josefem Pirkou, věděli oba již mnohou podrobnost o požáru a svorně takový zločin pomatence odsuzovali a oba poškozené aviatiky litovali.
„Bohudíky, že se též panu inženýrovi nic nestalo“ při loučení sděloval baron Kraus a „že mu zůstal aspoň původní hangár s jedním aeroplánem jeho vlastní konstrukce a jistě bude moci brzo létat – nevzdá se – a jistě to bude brzo! „
Však také zakrátko tato přání se vyplnila a nedlouho po požáru inženýr Kašpar uskutečnil další veřejný let v Kolíně.
Dokumentace:
1/ rodinné kronika, vzpomínka mého otce, zaměstnaného na dráze
2/ vzpomínka kapitána Čet. J.Stránského
Autor: Dr. Ing. Theodor Petryšín