I Přelouč měla náměstí Otakara Trnky

Na 25. června 1999 připadlo 80. výročí tragické smrti pardubického rodáka a od roku 1912 pardubického čestného občana Ing. dr. h. c. Otakara Trnky, býv. rakouského ministra veřejných prací.

Byl členem tří rakouských kabinetů – od roku 1912 vlády Stürgkhovy, po Stürgkhově zavraždění vstoupil v roce 1916 do přechodného kabinetu Körbrova a téhož roku i do kabinetu Clam-Martinicova, jmenovaného po smrti Františka Josefa I. novým císařem Karlem I. Nový premiér, Jindřich Karel Clam-Martinic, ač český šlechtic, se chtěl pokusit o vlastní velmi svérázné „vyřešení české otázky“.1)Svým návrhem, směřujícím jednoznačně proti státoprávním požadavkům našich zemí, se postavil do řad nepřátel českého národa a do stejného světla dostal jako člena vlády i Ing. Trnku, i když právě Trnkovým přičiněním nebyla připravovaná oktrojka realizována. A tak přesto, že Ing. Trnka byl ryzí vlastenec (a vynikající odborník), nedostal v době vzniku ČSR v roce 1918 politickou důvěru a jeho nabídka služeb osvobozené vlasti byla v počáteční fázi odmítnuta. Teprve po několika měsících, v polovině roku 1919, byl Trnka vzat na milost – 25. června 1919 byl jmenován generálním ředitelem Dunajské paroplavební společnosti se sídlem v Bratislavě. Došlo však k tragédii – večer v den jmenování byl ve Vídni vlastní nepozorností sražen poštovním automobilem a nehodě na místě podlehl. Po osmi dnech, 3. července 1919, byl se státními poctami pohřben na Městském hřbitově v Pardubicích.

Město Pardubice pojmenovalo ještě v době Trnkova ministerského mandátu dnešní nám. Čs. legií (nebo jak se v Pardubicích obecně říká „legionářské“) Trnkovým jménem. Ihned po státním převratu v roce 1918 však bylo Trnkovo jméno z názvu náměstí odstraněno. Znovu se tu objevilo během druhé světové války, ale s jejím koncem opět zmizelo.2)

Averze vůči Ing. Trnkovi jako rakouskému ministrovi přetrvávala v určitého okruhu českých politických sil ještě dlouho po jeho smrti. Dokladem toho jsou i protokoly z jednání městské rady a zastupitelstva města Přelouče z roku 1936. Jistě nebude na škodu si dva, které se záležitosti týkají, doslova uvést. Tady jsou:

Protokol o schůzi rady města ze dne 6. 4. 1936, bod 10, volné návrhy3):„Pan náměstek Heřman vzpomíná býv. ministra veřejných prací a železnic4) p. Ing. Trnky, pardubického rodáka a zasloužilého občana o zdejší město, zvláště o postavení nového nádraží a získání subvence na výdlažbu silnice a navrhuje, aby z vděčnosti k němu pojmenováno bylo po něm prostranství před nádražím „náměstí Inž. Trnky“. Návrh tento jednomyslně schválen a předloží se k projednání městskému zastupitelstvu“.

Protokol o schůzi zastupitelstva města ze dne 22. 6. 1936, bod 2, volné návrhy5): „Pojmenování prostranství před nádražím nám. Inž. Ot. Trnky. Pan náměstek Heřman obšírně vzpomenul býv. ministra železnic pana Inž. Ot. Trnky a jeho zásluh o naši samostatnost, zvláště však o zvelebení zdejšího města, především o postavení místního nádraží a výdlažby státní silnice a navrhuje, aby z vděčnosti k němu pojmenováno bylo prostranství před nádražím náměstím Inž. Ot. Trnky. Pan Říha je proti tomuto návrhu a uvádí, že ohledně p. Trnky proslýchají se i jiné zprávy, které si odporují s právě předneseným referátem p. náměstka Heřmana, zvláště pokud se týká odmítnutí p. Inž. Trnky Revolučním národním výborem ke spolupráci při tvoření vlády, neboť týž měl si klásti určité podmínky, za kterých byl ochoten pracovati pro naši republiku, které však nebyly splněny. Navrhuje proto, aby záležitost tato byla vzata z programu dnešní schůze a odložena do opatření bližších informací ohledně jmenovaného. Pan náměstek Cržek přikloňuje se k tomuto návrhu a podotýká, že jsou jistě význačnější osobnosti, mající nesporné a větší zásluhy o naši samostatnost, kterých jest potřeba vzpomenouti a jejich památku podobným způsobem uctíti. Pan náměstek Heřman lituje, že tyto náměty nebyly dříve uváděny, aby mohly být předem vyšetřeny a uváženy. Odvolává se však na svědectví býv. ministerského předsedy p. Udržala, který p. Inž. Ot. Trnku velice dobře znal a může o něm podat nejspolehlivější informace. Pan radní Kudláček podotýká, že jsou i v Přelouči pamětníci, kteří pana Inž. Trnku dobře znali a mohou potvrdit, že byl dobrým vlastencem a že o zvelebení zdejšího města zásluhy měl. Vzhledem k tomu, že rada městská návrh tento jednomyslně doporučila, žádá, aby záležitost nebyla nechutně přetřásána a p. náměstkem Heřmanem přednesený návrh aby byl schválen. Pan starosta nechává poté hlasovat o obou návrzích a zjištěno, že většinou 18 hlasů schválen návrh p. náměstka Heřmana na pojmenování prostranství před nádražím náměstím Inž. Ot. Trnky.“

Dnes se toto prostranství před přeloučským nádražím již řadu let jmenuje jinak a jméno Ing. Trnky Přeloučským již dávno nic neříká…

1) Němčina měla být oktrojována jako státní a úřední jazyk v celém Předlitavsku (tedy i v Českých zemích) a národnostní poměry upraveny podle předválečných požadavků německých stran.

2) Čestnost střídání názvů tohoto náměstí je podivuhodná – původně se jmenovalo Riegrovo, poté Jiřího z Poděbrad, od roku 1913 Ing. Trnky, od roku 1918 Čs. legií, za nacistické okupace opět Ing. Trnky, od roku 1945 znovu Čs. legií, za totality Leninovo, od roku 1989 po třetí Čs. legií.

3) SOkA Pardubice, fond Archiv města Přelouče, čís. kn. 525.

4) Tady jde o omyl, Trnka nikdy nebyl ministrem železnic, na ministerstvu železnic krátkou dobu zastával (než se stal ministrem veřejných prací) jen funkci sekčního šéfa.

5) SOkA Pardubice, fond Archiv města Přelouče, čís. kn. 534.

Autor: Miroslav Klimpl

Přejít nahoru