Pokud by se někdo postavil s mikrofonem v ruce v Pernerově ulici v Pardubicích a začal zjišťovat u kolemjdoucích chodců (ve stylu televizního zábavného pořadu Nikdo není dokonalý), kdo je Jan Perner a proč se v Pardubicích po něm jmenuje jedna z ulic, ústících do třídy Míru, nemusel by být výsledek takového zjišťování nutně smutný a truchlivý, jak bychom mohli očekávat v případě jiných osobností. Od mnoha občanů, zvláště starší generace, bychom se mohli nadít i uvedení nečekaných podrobností.
Nepochybujeme, že takové obdobné zjišťování by vyznělo příznivě i u většiny čtenářů našeho časopisu. Vysvětlení tohoto předpokládaného potěšujícího stavu vědomostí spočívá jistě ve školní výuce a v příkladném udržování historických tradic v Pardubicích. Dlouhá léta zde vychází regionální časopis Zprávy Klubu přátel Pardubicka. Od roku 1993 byla na pardubické vysoké škole zřízena dopravní fakulta Ing. Jana Pernera a v hale velkého pardubického nádraží, existujícího od roku 1958, bylo umístěno několik trvalých součástí výzdoby, která trvale ovlivňuje povědomí stovek a tisíců cestujících. Především je v hale na průčelní stěně s mozaikovou mapou bývalé Československé republiky umístěna malá pamětní deska s tímto textem: Ing. Jan Perner 1818 – 1845, český technik a železniční odborník, stavěl trať z České Třebové do Prahy. První vlak projel Pardubicemi v roce 1845 a symbolicky zahájil novou éru v životě města. Odhaleno při příležitosti založení Dopravní fakulty Ing. Jana Pernera. Pardubice 1993.
Obsahovou hodnotu tohoto sdělení, vytesaného do mramorové desky, ještě blíže objasňuje stálá výstavka historických písemných pramenů ve dvou vitrínách. Na jiném místě prostorné haly pardubického nádraží, patřícího k nejpohodlnějším v ČR, v blízkosti vchodu k nástupištím je ve výloze vystaven originál olejového obrazu Jana Pernera. Často reprodukovaná olejomalba zobrazuje Pernera v brýlích a plnovousu, který tohoto historického třicetiletého „mladíka“ činí poněkud starším. V Pernerově ulici, hovorově nazývané Pernerovka, se kdysi nalézal dům Pernerových rodičů, v němž třicetiletý Jan Perner 10. 9. 1845 naposledy vydechl po svém zranění v blízkosti bývalého choceňského tunelu. Méně známou skutečností, což však neplatí pro znalé občany Pardubic, je mlynářský původ Jana Pernera a jeho faktické odchýlení od předurčeného rodového profesionálního zaměření. Perner pocházel ze starého rodu polabských mlynářů. Jeho rodiče, otec Jan a matka Kateřina, rozená Kazdová, měli mlýn v Bratčicích na Čáslavsku, kde Jan Perner dne 7. 7. 1815 spatřil světlo světa. Později vlastnili mlýn přímo v Pardubicích , který se nacházel v blízkosti areálu dnešní hokejové multifunkční Arény. Zajímavou, byť zcela pochopitelnou okolností, je mlynářský původ několika Pernerových přátel, vrstevníků, představitelů národního emancipačního hnutí v 19. století. Máme tím na mysli především F. L. Riegra (1808 – 1903), od jehož úmrtí 3. března tohoto roku uplynulo rovných 100 let, dále právníka a politika Antonína Strobacha (1814 – 1856) a Aloise Pravoslava Trojana (1815 – 1893), notáře, spisovatele a poslance s velkými zásluhami o Národní divadlo v Praze. S těmito přáteli si Perner dobře rozuměl, stejně jako s dalšími národními buditeli, přibližnými vrstevníky, s nimiž se sblížil zvláště za svého studijního pobytu na Polytechnickém ústavu, založeném F. J. Gerstnerem (1756 – 1832) v roce 1806. Perner na něm studoval v letech 1831 – 33 a zdá se, že zde na sebe upozornil Gerstnerova syna F. A. Gerstnera (1795 – 1840), jenž ho získal ke studijní zahraniční cestě a k pracovnímu angažmá v Rusku. Vedle techniků, politiků byli Pernerovu srdci blízcí i vlastenečtí literáti. Byl si blízký s J. K. Tylem (1808 – 1856), K. Sabinou (1813 – 1877), J. J. Langrem (1806 – 1846). Za svůj krátký život toho stačil stihnout skutečně mnoho. Byl platným členem důležité Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách a rozvíjel myšlenky na zakládání českých průmyslových škol. Jak si ho národní buditelé vážili, je vidět nejlépe z reakce na Pernerovu smrt a z účasti na jeho pohřbu v Pardubicích 12. 9. 1845. Takto například v básni, zveřejněné 13. 9. 1845 v Květech (národním zábavníku pro Čechy, Moravany, Slováky a Slezany) vynesl Pernera pozdější tvůrce libreta Prodané nevěsty Karel Sabina: „Čech zemřel, vlastenec! – jehož heslem byl čin, Pravdy zasvěcenec, vřelý Čechie syn!… Však, byť i jeho hrob kámen neoslavil, On v srdcích přátel sám si pomník zůstavil!“
Perner a vůbec Pernerův rod se dočkal literární reflexe, což je také jeden z důvodů jeho všeobecné známosti. Existuje o něm dost početná literatura. Jedním z pernerovských autorů byl i František Hampl (1901 – 1977), který se narodil v Týnci nad Labem. Jeho otec pracoval v Strojnické továrně bratří Pernerů. Rodné Polabí a rodinné zázemí ho později inspirovalo, když působil jako středoškolský profesor v Berouně, k pracím literárněhistorickým i beletristickým. Jednou z těchto prací byla románová kronika Pernerové (1945), v které se pokusil podat ve 12 kapitolách románovou kroniku o rodu podnikatelů, kteří v 2. polovině 19. století ovlivnili život celého kraje. Tuto knihu založil na beletrizaci archivních záznamů a vyprávění pamětníků. Celá druhá kapitola je věnována J. Pernerovi, železničnímu odborníkovi. Vyjádřil v ní ve zkratce vše, co se o Pernerovi vědělo a tradovalo. Všechny ostatní kapitoly se točí kolem radostí i starostí mlynářů se vším, co jejich život přinášel. Autor nepochybně vycházel i ze starší práce Františka Vrťátka z roku 1920.
Jan Perner nestačil založit rodinu a mít potomka, protože byl plně zaujat technickým úsilím hektické doby průmyslové revoluce u nás. To však nikterak neznamená, že Pernerův mlynářský rod v Polabí skončil. V přímé rodové souvislosti s pardubickým Janem Pernerem jsou majitelé dnešní prosperující firmy Mlýn Svijany, spol. s r. o. a předseda Svazu průmyslových mlýnů ČR Ing. Bohumil Perner, CSc. S takovými firemními značkami, vyvolávajícími oprávněná očekávání tradice, kvality, podnikavosti bychom se nemuseli v blížící se EU ztratit a mohli bychom zůstat rovnomocní, zdravě sebevědomí bez ztráty národní identity. Jméno Jana Pernera je v Pardubicích ve všeobecné známosti a je i dostatečně zvěčněno. Kdyby tomu tak nebylo, mohla by i SPŠPT Pardubice uvažovat o čestném označení jménem tohoto slavného českého technika.
Pavel Studnička
Použitá literatura:
Fr. Vrťátko: Český národovec inž. J. Perner a počátkové českého a ruského železnictví, Praha 1920
Fr. Hampl: Pernerové, 1945
A. Ederer: J. Perner, Praha Orbis 1946
M. Codr: Přemožitelé času, Praha 1988
Jar. Formánek: O ing. J. Pernerovi, Zprávy Klubu přátel Pardubicka, r. 1989, č. 9 – 10
Autor: PhDr. Pavel Studnička