Je to k nevíře, malíři Zdeňku Sigmundovi je 70 let

V Pardubicích, ve městě nebo na silnici k Heřmanovu Městci můžete potkat na kole jedoucího muže s neposlušnou šedivou kšticí. Každým rokem najezdí alespoň půl tisícovky kilometrů. Snad proto vypadá na „pětapadesát“, ale zdání klame. Malíři Zdeňku Sigmundovi je dnes, 29.října 1994 právě sedmdesát let. Oslaví je v pátek 4.listopadu ve foyeru Východočeského divadla v Pardubicích zajímavou výstavou. Napsal nám o ní Ivan Ladýř.
Budou to vlastně v jeden večer, v jednom divadle, hned dvě premiéry. Prvnímu uvedení nově nastudované hry Arthura Millera „Smrt obchodního cestujícího“ bude ve foyeru divadla předcházet vernisáž výstavy „Setkání s mrtvými“. Zdeněk Sigmund, malíř zátiší a krajin, před lety i vynikající keramik, tady v 70.letech vlastně poprvé vystaví portréty. Technikou pastelů, temper či barevných tuší, na kresbách proškrabovaných skelným papírem a dotvářených černou a hnědou křídou, představuje Sigmund hlavy a někde i polopostavy osobností, umělců, které má rád.
Stojí tady vedle sebe básníci jako Charles Baudelaire, Eugen lonesco, Edgar Allan Poe i František Halas či Jaques Prévert a také malíři slavných jmen Pablo Picasso, Vincent van Gogh či Georges Braque, Jan Kotěra nebo Henry de Toulouse-Lautrec. Setkáme se zde i s hudebníky a filmaři, je to třeba král džezové trubky a zpěvák Louis Armstrong, herec Jean Gabin či Georges Meliés, jehož kritici nazývali „Juliem Vernem“ francouzského filmu. Budou-li ve foyeru divadla právě tito velikáni, nebo snad dojde ještě ke „změnám ve sestavě“, to nebylo před týdnem při mé návštěvě umělcova ateliéru v Heřmanově Městci tak docela jisté. Nejen proto, že se čekalo ještě na nějaké zápůjčky portrétů již prodaných, ale i z toho důvodu, že umělec se všemi obrazy tak docela ještě spokojen není. Jak sám přiznal, třeba pohrdání v konescových do štěrbin přivřených očích zkoušel vyjádřit v šestí provedeních. Hrubína dělal dokonce patnáckrát. Nevyšel ani jeho nejoblíbenější spisovatel Francouz Alain Fournier, ba ani Jaroslav Ježek „v modrém opojení“ není ještě zcela podle umělcových představ.
Zato ti ostatní, kteří už stáli připraveni v koutě ateliéru, rozhodně za shlédnutí stojí. Věrohodnost jejich výrazů, gesta či postoje je už dokonalá. Divák přitom ani netuší, kolik hodin a dnů strávil malíř s lupou nad desítkami fotografií, aby odhalil každý detail. Například jen ruce Louise Armstronga, s trubkou a bílým šátkem se stopami krve od rozpukaných rtů zkoušel Zdeněk Sigmund před zrcadlem tři dny sám na sobě. Z desítek výrazů očí zaujme jistě také přátelsky ironický, trochu pohrdavý pohled Jeana Gabina, v němž je skryt i úsměv „Tuláka Archimeda“ – jedné z jeho nejvétších filmových postav.
Tradiční premiérové obecenstvo pardubického divadla i umělcovi přátelé, kteří od autora dostali zajímavou osobní pozvánku na jeho „Setkání s mrtvými“, ti viichni budou asi překvapeni, věřme, že příjemně. Mnozí znají Sigmundova zátiší, polabské či provensálské krajiny, jiní si zase připomenou jeho keramické talíře, kachle či džbány, plasticky dotvářené nejrůznějšími technikami. A najednou portréty, poprvé v sedmdesáti letech.
Přijdete-li v pátek 4.listopadu do pardubického divadla už v 17 hodin, budou se možná líbit i Vám. Alespoň to autorovi srdečně přejeme. Možná je to k narozeninám málo, ale on by byl jistě spokojen.